As-Saaffaat
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Při těch, kdo v
řadách stoji,
(2) prudce odrážejí,
(3) připomenutí
přednášejí!
(4) Věru Bůh váš
jediný jest,
(5) Pán nebes a země a toho,
co mezi nimi je, Pán východů!
(6) Vskutku jsme vyzdobili
nejnižší nebe ozdobou hvězd
(7) a také na ochranu proti každému
satanu vzpurnému,
(8) takže nemohou u rady
nejvyšší naslouchat a je po nich házeno ze všech
stran,
(9) aby byli odehnáni; a pro
ně trest trvalý je přichystán.
(10) Zaslechne něco pouze ten, kdo
urve porady útržek, a ten plamenem pronikajícím je
pronásledován.
(11) Zeptej se jich, zda jsou
tělesně silnější nebo ti, které jsme stvořili
My? My stvořili jsme je z hlíny tvrdnoucí.
(12) Ba věru, ty divíš se,
zatímco oni se posmívají,
(13) a když napomenutí je jim
dáno, na ně nepamatují,
(14) a když znamení
spatří, žerty si z něho dělají
(15) a říkají:
"Tohle není leč kouzlo zjevné!
(16) Cožpak až zemřeme a
prachem a kostmi se staneme, vskutku vzkříšeni budeme,
(17) i naši předkové
dávní?"
(18) Odpověz: "Zajisté, a budete
poníženi!"
(19) A ozve se jen jeden zvuk
jediný, a hle, oni prohlédnou
(20) a řeknou: "Běda
nám, toto je den soudný!"
(21) Ano, toto je den rozhodnutí,
jejž za výmysl jste pokládali!
(22) Shromážděte ty,
kdož křivdili, manželky jejich i to, co uctívali
(23) vedle Boha, a doveďte je na
stezku pekelnou,
(24) pak zastavte je, neb
vyslýcháni budou!
(25) "Co je s vámi, že
nepomáháte si navzájem?"
(26) Naopak, oni se dnes Bohu
vzdávají
(27) a jeden k druhému se obracejí a
vyptávají se.
(28) I řeknou jedni: "Vy
věru jste k nám zprava přicházeli!"
(29) A odvětí jim:
"Nikoliv, vy jste nevěřili
(30) a my nad vámi jsme
žádnou pravomoc neměli; naopak, vy lidé svévolní jste
byli.
(31) A uskutečnilo se nad námi
slovo Pána našeho a zajisté teď ochutnáme. . . "
(32) My jsme vás svedli, však
sami jsme bloudili.
(33) V ten den věru budou v trestu
společníky
(34) a takovým způsobem my
jednat budeme s hříšníky,
(35) kteří, když
řečeno jim bylo, že není božstva kromě Boha,
zpyšněli
(36) a řekli: "Kvůli
básníku bláznivému bychom božstva svá opustit
měli?"
(37) Naopak, on pravdu přinesl a
potvrdil pravdivost poslů dřívějších.
(38) A vy jistě trest bolestný
ochutnáte
(39) a pouze za to, co spáchali
jste, odměnu dostanete
(40) kromě služebníků
Božích upřímných.
(41) Těm dostane se
přídělu známého,
(42) ovoce v hojnosti a místa
čestného,
(43) v zahradách rajských
slastí
(44) ležet budou proti sobě na
lůžkách.
(45) Kolovat mezi nimi budou
číše čirého nápoje
(46) jasného, jenž rozkoší
pro pijící je,
(47) v něm opojnosti není a
nebudou jím zmoženi.
(48) Vedle nich budou dívky zrak
klopící, okaté,
(49) jako by to perly byly skryté.
(50) A přiblíží se
k sobě navzájem a bude se vyptávat jeden druhého,
(51) a řekne jeden z nich:
"Měl jsem přítele dobrého,
(52) jenž
říkával:,Patříš také mezi ty, kdo za
pravdivé prohlašují varování,
(53) že až zemřeme a staneme
se prachem a kostmi, i před soud budeme postaveni?"
(54) A řekne: "Nechcete se tam
vzhůru podívat?"
(55) A sám vzhůru pohlédne a
spatří přítele svého uprostřed pekla stát,
(56) i zavolá naň:
"Při Bohu, málem jsi mne zahubil,
(57) a kdyby nebylo dobrodiní
Pána mého, také bych mezi předvedenými byl!
(58) Což vskutku již
nezemřeme,
(59) jen touto svou smrtí
první, a potrestáni nebudeme?
(60) To věru je
štěstí nesmírné!"
(61) Nechť k něčemu
podobnému se upíná úsilí!
(62) A co je lepší: toto, anebo
strom Zaqqúm jako pohoštění?
(63) A učinili jsme jej pro
nespravedlivé předmětem pokušení,
(64) a je to strom, jenž
vyrůstá z pekla základů,
(65) a jeho plody jsou jak hlavy
satanů
(66) a věru z nich budou jíst a
břicha svá si jimi naplní
(67) a pak je směsí vody
vroucí zapijí
(68) a posléze se věru do pekla
navrátí.
(69) A předky své nalezli vskutku v
bloudění,
(70) a přece sami po jejich
stopách spěchají.
(71) Již před nimi zbloudila
většina národů starých,
(72) ačkoliv jsme k nim varovatele
posílali.
(73) Pohleď však, jaký byl
konec varovaných
(74) kromě služebníků
Božích upřímných!
(75) O pomoc Nás kdys Noe zavolal a
jak výtečně prosby splňujeme
(76) a před pohromou nesmírnou
jsme jej i s rodinou jeho zachránili;
(77) a učinili jsme jeho potomky jedinými,
kdož přežili,
(78) a u posledních jsme mu
požehnali:
(79) "Mír budiž s Noem
mezi vším lidstvem!"
(80) Takto odměňujeme dobro
konající,
(81) vždyť on byl
služebník Náš věřící!
(82) A potom jsme všechny
ostatní utopili.
(83) K jeho
přívržencům také Abraham náležel,
(84) když k Pánu svému se
srdcem čistým přišel
(85) a otci svému a lidu svému pravil:
"Co to uctíváte?
(86) Což falešná
božstva místo Boha si žádáte?
(87) A co o Pánu lidstva
soudíte?"
(88) A pohled svůj ke
hvězdám upřel
(89) a zvolal: "Věru jsem
ochořel!"
(90) I odvrátili se od něho,
záda mu ukazujíce.
(91) Abraham pak vnikl k božstvům
jejich a řekl: "Co že nejíte
(92) a co je s vámi, že
nemluvíte?"
(93) A vrhl se na ně, zasazuje jim
úder pravicí,
(94) však přiblížili
se k němu lidé běžící.
(95) I otázal se: "Chcete
uctívat, co sami jste vytesali,
(96) zatímco je to Bůh,
jenž stvořil vás i to, co jste udělali?"
(97) I zvolali: "Postavte pro něj
hranici a vhoďte jej v oheň hořící!"
(98) Takto mu chtěli úklad
nastrojit, však poníženými jsme je učinili.
(99) I pravil Abraham: "K Pánu
svému půjdu, aby mne správně řídil."
(100) "Pane, dejž mi syna,
jenž patřit bude mezi bezúhonné!"
(101) A oznámili jsme mu radostnou
zvěst o chlapci povahy mírné.
(102) A když dospěl do věku,
kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Abraham:
"Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám
obětovat; uvaž a řekni, jaké mínění
máš?" I odvětil: "Otče můj,
učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne
věru neochvějným shledáš."
(103) A když se oba do vůle
Boží odevzdali a on položil ho čelem k zemi,
(104) zvolali jsme naň: "Abrahame,
(105) věru jsi již
prokázal, že vidění jsi za pravdu měl - a takto
ty, kdož dobré činí, odměňujeme -
(106) vždyť byla to jen
zjevná zkouška!"
(107) A velkou obětí jsme syna
jeho vykoupili
(108) a u posledních jsme mu
požehnali:
(109) "Mír budiž s
Abrahamem!"
(110) Takto odměňujeme dobro
konající,
(111) vždyť on byl
služebník Náš věřící!
(112) A oznámili jsme mu radostnou
zvěst o Izákovi, jenž prorok byl, k bezúhonným
patřící.
(113) Pak požehnali jsme jemu i
Izákovi; a mezi jejich potomky jsou někteří, kdož
dobro konají, však jiní sami na sobě křivdu
zjevnou páchají.
(114) A dobrodiním jsme také
Mojžíše a Áróna zahrnuli
(115) a před pohromou nesmírnou
jsme je oba i lid jejich zachránili
(116) a pomoc jsme jim poskytli, takže
vítěznými se stali,
(117) a Písmo nanejvýš
zřetelné jsme jim darovali
(118) a oba po stezce přímé jsme
vedli
(119) a u posledních jsme jim
požehnali:
(120) "Mír budiž s
Mojžíšem a Árónem!"
(121) Takto odměňujeme dobro
konající,
(122) vždyť oba patří
mezi služebníky Naše věřící!
(123) Také Eliáš byl z
vyslanců Božích,
(124) když k lidu svému pravil:
"Což bohabojní nebudete, a
(125) Baala vzývat chcete a
nejlepšího ze stvořitelů opustíte,
(126) Boha, Pána svého i Pána
vašich předků dávných?"
(127) Však za lháře ho
prohlásili, a věru budou předvedeni
(128) kromě těch, kdož
služebníky Božími upřímnými byli.
(129) A u posledních jsme mu
požehnali:
(130) "Mír budiž s
Eliášem!"
(131) Takto odměňujeme dobro
konající,
(132) vždyť on byl
služebník Náš věřící!
(133) A také Lot byl vskutku mezi
Božími vyslanci,
(134) když jsme jej i rodinu jeho celou
zachránili
(135) kromě stařeny jedné,
jež zůstala s opozdilci,
(136) a potom jsme všechny
ostatní zahubili.
(137) A věru kolem měst jejich za
jitra procházíte
(138) i za noci; což to
nepochopíte?
(139) A rovněž Jonáš
jedním z vyslanců Božích byl,
(140) když na loď naloženou
se uchýlil
(141) a vrhal los a byl tím,
jenž ztratil,
(142) a pohltila jej ryba, zatímco
pokárání zasloužil.
(143) A kdyby nebyl z těch, kdož
Boha oslavují,
(144) byl by jistě v břiše
jejím zůstal až do dne vzkříšení.
(145) A vyvrhli jsme jej chorého na
břeh pustý
(146) a dali jsme nad ním vyrůst
keři tykvovému.
(147) Potom jsme jej ke sto
tisícům či více nevěřícím
poslali,
(148) a uvěřili a
užívání života jsme jim na čas
popřáli.
(149) Dotaž se jich, proč
Pán tvůj má dcery mít, když oni přece
mají syny,
(150) či zda byli svědky toho,
že stvořili jsme anděly jako ženy?
(151) Což není to jen
výmysl jejich, když hovoří:
(152) "Bůh zplodil" - a
věru jsou to lháři!
(153) A že by si místo synů
vyvolil dcery?
(154) Co je s vámi, že
máte takové názory?
(155) Což se nevzpamatujete?
(156) Anebo snad pravomoc zjevnou k tomu
máte?
(157) Předložte tedy Písmo
své, jste-li pravdomluvní!
(158) A učinili Boha s džiny
příbuzným, však džinové dobře již
vědí, že sami budou před Pána předvedeni.
(159) Oč slavnější je
Bůh než to, co lživě Mu připisují,
(160) kromě služebníků
Božích upřímných.
(161) A ani vy, ani to, co
uctíváte,
(162) nikoho proti Bohu vzbouřit
nemůžete
(163) kromě toho, jenž hořet
bude v pekle.
(164) Není mezi námi nikoho,
kdo by neměl místo určené,
(165) my věru pak jsme ti, kdo v
řadách stojí,
(166) a také ti, kdož Pána svého
oslavují!
(167) Nevěřící sice
říkají:
(168) "Kdybychom měli nějaké
připomenutí od předků svých dávných,
(169) věru bychom byli také ze
služebníků Božích
upřímných!"
(170) Však přesto v ně
nevěří a záhy poznají!
(171) Slovo Naše již
dříve bylo dáno služebníkům Našim
poslaným,
(172) že od Nás pomoc vždy
dostanou
(173) a že vojska Naše pro ně
vítězství přinesou.
(174) Odvrať se od nich na dobu
krátkou
(175) a pozoruj je; však oni také
záhy zpozorují!
(176) Cožpak doopravdy
uspíšení trestu Našeho požadují?
(177) Až pak trest na jejich
nádvoří sestoupí, špatné to bude jitro pro ty,
kdož byli varováni marně.
(178) Odvrať se tedy od nich
dočasně
(179) a pozoruj je, však oni také
záhy zpozorují!
(180) Oč slavnější je
Pán tvůj, Pán moci veškeré, než to, co mu
lživě připisují!
(181) Mír budiž všem
vyslancům Božím
(182) a chvála Bohu, Pánu
lidstva!