An-Nisaa
Madinan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Lidé, bojte se Pána svého,
jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní
manželku její a rozmnožil je oba v množství velké
mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se
vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních
svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.
(2) A dávejte sirotkům majetky
jejich a nezaměňujte špatné za dobré! Nepohlcujte jejich
jmění přidávajíce je k majetkům
svým, vždyť to hřích je veliký!
(3) Bojíte-li se, že nebudete
spravedliví k sirotkům... berte si za manželky ženy
takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a
čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete
spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž
vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete
odchýlení.
(4) A dávejte ženám
obvěnění jako dar; jestliže vám z laskavosti
dají něco z toho, tedy toho užijte ve zdraví a
spokojenosti.
(5) A nedávejte nerozumným
jmění své, jež Bůh pro vás učinil podstatou
obživy, ale dávejte jim z něho na jejich výživu a
odívání a mluvte s nimi slovo vlídné.
(6) A zkoušejte schopnosti sirotků,
dokud nedospějí do věku sňatku; postřehnete-li pak u
nich zralost úsudku, tedy jim předejte majetky jejich. A
nepohlcujte z něho nadbytečně a chvatně, dokud oni
nedospějí. Nechť ten, kdo je bohatý, se
zdrží a nechť ten, kdo je chudý, jí z něho
jen podle zvyklosti oprávněné. A když jim předáte
majetky jejich, dejte si to potvrdit svědky - a Bůh
postačí jako zúčtovatel.
(7) Mužům
náleží podíl z toho, co zůstavili rodiče a
blízcí příbuzní, a ženám
náleží podíl z toho, co zůstavili rodiče a
blízcí příbuzní - ať již je toho
málo, nebo mnoho - jako podíl určený.
(8) A jsou-li přítomni
při rozdělování příbuzní, sirotci a
chudí, dejte jim něco z toho a promluvte s nimi slovo
vlídné.
(9) A nechť se
střeží ti, kdož - v případě, že po
sobě zanechají slabé potomstvo - se o ně budou také
strachovat, utiskovat jiné! Nechť bojí se Boha a nechť
hovoří slovo přímé!
(10) Ti, kdož nespravedlivě
pohlcuji majetky sirotků, věru pohlcují to, co v
břichách jejich v oheň se promění, a
spáleni budou jeho plameny.
(11) A Bůh vám stanoví o
dětech vašich toto: synovi podíl rovný podílu
dvou dcer; a je-li dcer více než dvě, patří jim
dvě třetiny toho, co zůstavil. A jestliže je dcera pouze
sama, tedy jí patří polovina. A rodičům jeho:
každému z nich jedna šestina toho, co zůstavil, jestliže
měl mužského potomka. Jestliže neměl mužského potomka,
pak po něm dědí jeho rodiče, přičemž matce
jeho patří jedna třetina. A jestliže měl bratry, pak
matce náleží jedna šestina toho, co zůstane po
vyplacení odkazů a uhrazení dluhu". A vy nevíte,
kdo z rodičů či dětí vašich je vám
užitečnější. A toto je ustanovení od Boha a
věru Bůh je vševědoucí, moudrý.
(12) Vám náleží
polovina z toho, co zůstavily manželky vaše, jestliže
neměly mužského potomka. A jestliže měly mužského
potomka, patří vám z toho, co zůstavily, jedna
čtvrtina poté, když byly vyplaceny odkazy a uhrazeny dluhy jejich. A
manželkám patří jedna čtvrtina toho, co
zůstavíte, jestliže nemáte mužského potomka. A
jestliže máte mužského potomka, pak patří
manželkám jedna osmina toho, co jste zůstavili po
vyplacení odkazů a po uhrazení dluhů. Jestliže
muž nebo žena zanechají dědictví po
boční linii a mají bratra nebo sestru, pak každému z
obou patří jedna šestina. A je-li jich více, pak jsou
podílníky na jedné třetině po vyplacení
odkazů a po uhrazení dluhů aniž se tím někomu
uškodí. A toto je ustanovení od Boha a Bůh je
vševědoucí, blahovolný.
(13) A toto jsou omezení
Boží, a kdokoliv poslouchá Boha a posla Jeho, tomu Bůh
dá vstoupit do zahrad, pod nimiž řeky tekou, a v nich
nesmrtelný bude - a to úspěch je nesmírný.
(14) Kdo však neposlechne Boha a posla
Jeho a překračuje omezení Jeho, tomu Bůh dá
vstoupit do ohně a tam nesmrtelný bude - a pro něj určen
je trest zahanbující.
(15) Proti těm z vašich žen,
jež dopustí se hanebnosti, vezměte jako svědky
čtyři z vás. A jestliže tito to
dosvědčí, podržte ženy v domech, dokud smrt je
nezavolá anebo Bůh pro ně nepřipraví nějaké
východisko.
(16) Ty dva z vás, kteří
se toho dopustí, potrestejte! A jestliže se pak kajícně
obrátí a polepší, nechte je být! A Bůh
věru je milostivý ke kajícníkům a
slitovný.
(17) A jedině Bohu patří
rozhodnutí a pokání těch, kdož dopustili se
špatného z nevědomosti a potom se kajícně obrátili
v krátké době. Těm Bůh věru odpustí a
Bůh je vševědoucí a moudrý.
(18) Však odpuštění nebude
dáno těm, kdož dopouštějí se
špatností a teprve ve chvíli, když smrt se pro
některého z nich dostaví, zvolají: "a já
nyní se kaji!" A nebude také pro ty, kdož zemřou jako
nevěřící - pro ty jsme připravili trest
bolestný.
(19) Vy, kteří
věříte! Není vám dovoleno získávat
ženy jako dědictví proti vůli jejich; neutiskujte je jen
proto, abyste si mohli odnést část toho, co jste jim
dříve darovali, leda že by se dopustily zjevné hanebnosti. A
zacházejte s nimi podle zvyklostí uznaných! Jestliže
k nim cítíte odpor, je možné, že cítíte
odpor k něčemu, do čeho Bůh vložil velké dobro.
(20) A jestliže chcete vyměnit
jednu manželku za jinou a dali jste jedné z nich qintár, pak od
ní neberte při rozvodu nic. Což snad byste to chtěli
vzít, dopouštějíce se tak nečestnosti a
hříchu zjevného?
(21) A jak byste jí to mohli
vzít, když jste byli jeden s druhým úzce
svázáni a ony od vás již přijaly závazek
pevný?
(22) A neberte si za manželky
ženy, jež byly provdány za vaše otce, leda že se to
stalo už v minulosti. A věru je to hanebnost
zavrženíhodná a způsob hnusný!
(23) A jsou vám
zakázány jako manželky vaše matky, vaše dcery,
vaše sestry, vaše tety z otcovy i matčiny strany, vaše
neteře z bratrovy a sestřiny strany, vaše kojné a vaše
soukojenky a matky vašich žen a vaše nevlastní dcery,
jež jsou ve vaší péči a jež se narodily z žen,
k nimž jste již vešli - však jestliže jste k nim
nevešli, není to pro vás hříchem - a manželky
vašich synů, narozených z vašeho ledví, a
dále dvě sestry současně, ledaže se to stalo
již v minulosti. A Bůh je věru
odpouštějící, slitovný.
(24) A (jsou
vám zakázány také)
muhsany mezi ženami kromě těch, jichž zmocnily se vaše
pravice a to je vám předepsáno Bohem! A vedle toho je
vám dovoleno, abyste si hledali manželky pomocí
jmění svého jako muži spořádaní, nikoliv
prostopášní. A za to, co jste užívali s
těmito ženami, dejte jim jejich odměnu podle ustanovení.
A nebude pro vás hříchem, na čem se vzájemně
dohodnete po stanovené době - a Bůh je vševědoucí,
moudrý.
(25) Kdo z vás se nemůže
pro nedostatek prostředků oženit s
věřícími muhsanami, nechť vezme si z těch,
jimiž vládnou vaše pravice, věřící
dívky; a Bůh zná dobře vaši víru, a že
patříte jeden k druhému. Ožeňte se s nimi se
svolením jejich lidí a dejte jim jejich odměnu podle
uznaných zvyklostí jako muhsanám, a nikoliv jako
prostopášnicím nebo jako těm, jež mají
milence. A když se stanou muhsanami a dopustí se potom hanebnosti,
nechť jejich trestem je poloviční trest
příslušející muhsanám. A to je pro ty z
vás, kdož obávají se, že dopustí se
prohřešku, avšak budete-li trpěliví, bude to pro
vás nejlepší. A Bůh je
odpouštějící, slitovný.
(26) A Bůh vás chce vést a chce
vám objasnit obvyklý osud těch, kdož byli před
vámi, a přijmout milostivě pokání vaše. A
Bůh je vševědoucí, moudrý.
(27) A Bůh chce přijmout
pokání vaše, avšak ti, kdož
následují vášně své, chtějí, abyste
se uchýlili velkou úchylkou.
(28) Bůh přeje si vám
ulehčit, vždyť člověk byl věru stvořen
slabým.
(29) Vy, kteří
věříte! Nepohlcujte si vzájemně majetky své
podvodným způsobem; jiné je, jde-li o obchod na základě
vzájemného souhlasu; a nepřivozujte si smrt! A věru Bůh
je vůči vám slitovný.
(30) A kdokoliv tak učiní jako
přestupek a nespravedlivě, toho věru ohněm sežehneme -
a to je pro Boha nadmíru snadné!
(31) Jestliže se vystříháte
těžkých hříchů, které jsou vám
zakázány, věru vám vymažeme vaše
špatné skutky a uvedeme vás do ráje uvedením
čestným.
(32) Nechovejte touhu po tom,
čím Bůh vyznamenal některé z vás před
jinými! Mužům dostane se části z toho, co si
vysloužili, a ženám se také dostane části z toho,
co si vysloužily. A proste Boha o část přízně
Jeho, vždyť Bůh zná dobře všechny věci.
(33) A každému jsme určili
dědice, mající právo na to, co zůstavil:
rodiče, blízké příbuzné a ty, s nimiž spojeni jste
přísahou. Všem z nich dejte podíl jejich! Bůh
věru je svědkem všeho.
(34) Muži zaujímají
postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost
jedněm z vás před druhými, a proto, že muži
dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně
oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh
nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se
obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní
a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte
proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený,
veliký.
(35) A obáváte-li se rozvratu
mezi oběma, povolejte rozhodčího z jeho rodiny a
rozhodčího z její rodiny. A přejí-li si oba
manželé usmíření, Bůh mezi nimi
zařídí shodu, neboť Bůh je vševědoucí
a dobře zpraven.
(36) Ctěte Boha a
nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k
rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým,
sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu,
příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě
Boží a těm, jimiž vládne vaše pravice!
Bůh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a
vychloubační,
(37) ani ty, kdož jsou lakomí a
lidem lakotu nařizují a skrývají to, co Bůh jim
uštědřil ze Své přízně. A připravili jsme
pro nevěřící trest ponižující.
(38) A nemiluje ty, kdož
rozdávají ze svého jmění na odiv lidem a
nevěří ani v Boha, ani v soudný den. A ten, jemuž
je satan přítelem, ten špatného má přítele!
(39) Co by je to bylo stálo, kdyby
byli uvěřili v Boha a v den soudný a rozdávali z toho,
co jim Bůh uštědřil? A Bůh o nich dobře
ví!
(40) Bůh věru neošidí
nikoho ani o váhu prášku jediného, a jde-li o skutek
dobrý, oplatí jej dvojnásobně a sám od Sebe
dá odměnu nesmírnou.
(41) A jak jim bude, až z
národa každého přivedeme svědka jednoho a přivedeme
také tebe jako svědka proti těmto?
(42) V ten den si budou
přáteli, kdož neuvěřili a posla neuposlechli, aby se
nad nimi slehla země, avšak neskryjí před Bohem
událost žádnou!
(43) Vy, kteří
věříte! Nepřibližujte se k modlitbě, jste-li
opilí, dokud nebudete vědět, co říkáte; a
nekonejte ji, jste-li znečištěni polucí - leda jste-li na
cestě - dokud jste se neumyli! A jste-li nemocní nebo na
cestách či někdo z vás přišel ze
záchodu či měl styk se ženami, a nenaleznete-li vodu,
omývejte se čistým pískem a otřete si jim
obličeje i ruce své! A Bůh je věru
promíjející a odpouštějící.
(44) Což jsi neviděl, že ti,
kterým dostalo se části Písma, kupují bludy a
chtějí, abyste i vy zbloudili z cesty pravé?
(45) Bůh však dobře
zná vaše nepřátele! A Bůh je
dostatečným ochráncem i dostatečným
pomocníkem.
(46) Někteří z těch,
kdož vyznávají židovství, překrucují
smysl slov Písma a říkají "Slyšeli jsme a
neuposlechli jsme" a "Slyš, aniž to je slyšet" a
"
(47) Vy, kterým bylo dáno
Písmo, věřte v to, co jsme vám seslali jako
potvrzení toho, co již máte od
dřívějška, dříve než smažeme
obličeje a obrátíme je nazad anebo je proklejeme, jako jsme
již prokleli lid znesvěcující sobotu. A rozkaz
Boží byl již vykonán!
(48) Bůh věru neodpustí,
je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí,
komu chce, věci jiné než toto. A kdokoli přidružuje k Bohu,
ten dopouští se hříchu těžkého.
(49) Což jsi neviděl ty,
kteří se vydávají za čisté? Nikoliv, jen
Bůh očišťuje toho, koho chce, a nikdo nebude ošizen
ani o slupku pecky datlové.
(50) Pohleď, jak
vymýšlejí si lži o Bohu - a to stačí k
hříchu zjevnému!
(51) Což jsi neviděl, že ti,
kterým dostalo se části Písma, věří
v Džibta a Tághúta a hovoří o těch,
kdož neuvěřili: "Tito jsou správněji vedeni
než ti, kdož uvěřili."
(52) To jsou ti, které Bůh proklel;
pro toho pak, koho Bůh proklel, nenajdeš pomocníka
žádného.
(53) Anebo mají snad podíl
nějaký na vládě? A i kdyby jej měli, nedali by
lidem ani slupku pecky datlové!
(54) Či závidí
těmto lidem to, co jim Bůh dal z přízně Své?
Vždyť dali jsme již rodu Abrahamovu Písmo i moudrost a
propůjčili jsme jim království mocné.
(55) A jsou mezi nimi
někteří, kdož v ně uvěřili, a jsou mezi
nimi jiní, kteří se od něho odvrátili. Však
bude jim stačit peklo jako trest spalující!
(56) Věru ty, kdož
neuvěřili v Naše znamení, My v ohni sežehneme, a
kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby
tak trestu okusili. A Bůh zajisté je mocný, moudrý.
(57) Ty však, kdož
uvěřili a dobré skutky konali, uvedeme do zahrad, pod nimiž
řeky tekou, a tam, nesmrtelní, navěky budou mít
manželky čisté; a uvedeme je do stínu hustého.
(58) Bůh vám přikazuje,
abyste vraceli svěřené majetky jejich vlastníkům, a
když soudíte mezi lidmi, abyste soudili spravedlivě.
Vždyť Bůh - a jak krásné je to, k čemu vás
napomíná - vždyť Bůh slyšící je
i jasnozřivý.
(59) Vy, kteří
věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož
mezi vámi mají autoritu! A jste-li ve sporu o nějakou
věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu -
jestliže věříte v Boha a v den soudný! A to bude
nejlepší a povede k nejkrásnějšímu
výsledku.
(60) Což jsi neviděl ty,
kdož tvrdí, že uvěřili v to, co ti bylo
sesláno a co bylo sesláno před tebou? A přitom
chtějí předkládat své spory k rozsouzení
Tághútovi, ačkoliv jim bylo nařízeno, aby v
něj nevěřili. A satan si přeje, aby zbloudili
dalekým zblouděním.
(61) A když se jim řekne:
"Pojďte k tomu, co seslal Bůh, a k poslu Jeho", tu
vidíš pokrytce, jak se snaží od tebe odvrátit
lidi úplným odvratem.
(62) A jak jim bude, až je
neštěstí postihne za to, co ruce jejich předtím
spáchaly, a až k tobě přijdou přisahajíce
při Bohu: "My přáli jsme si jen dobré a spolupráci!"
(63) A to jsou ti, o nichž Bůh
dobře ví, co v srdcích svých tají. Odvrať
se od nich a napomeň je a promluv do duší jejich slova
naléhavá!
(64) A nevyslali jsme posla
žádného, leč aby mu byla, z dovolení
Božího, prokazována poslušnost. Však jestliže
k tobě přijdou poté, když sami sobě ukřivdili,
prosíce Boha o slitování a žádajíce,
aby posel poprosil o slitování pro ně, pak věru
naleznou, že Bůh odpouští kajícníkům a
je slitovný.
(65) Však nikoliv, při
Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě
neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu.
Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos
rozhodl, a podrobí se plným podrobením.
(66) Kdybychom jim byli
přikázali, aby se sami zabíjeli anebo aby odešli z
příbytků svých, nebyli by tak - leda s výjimkou
několika málo z nich - učinili. Avšak kdyby byli
učinili to, k čemu jsme je napomínali, bylo by to
bývalo pro ně nejlepší a
účinnější pro utvrzení víry jejich.
(67) Tehdy bychom jim byli darovali
odměnu nesmírnou
(68) a byli bychom je uvedli na stezku
přímou.
(69) Ti, kdož poslouchají Boha
a posla, budou spolu s proroky, bezúhonnými,
mučedníky a zbožnými, jimž všem Bůh
prokázal milost. A jak překrásní to budou
společníci!
(70) Takové je dobrodiní od Boha
přicházející - a Bůh plně dostačuje
jako vševědoucí!
(71) Vy, kteří
věříte! Buďte ostražití a vrhejte se do boje
po oddílech anebo se vrhejte hromadně!
(72) A věru vyskytne se mezi
vámi i takový, jenž zaváhá; a když na
vás dolehne neštěstí, řekne: "Bůh mi
prokázal milost, neboť jsem nebyl spolu s vámi svědkem
bojování."
(73) Však dostane-li se vám od
Boha dobrodiní, tu jistě řekne, jako by mezi vámi a
jím nebyly nikdy žádné přátelské svazky:
"Kéž bych byl býval s vámi a kéž bych byl též
dosáhl úspěchu nesmírného!"
(74) Nechť tedy bojují na
stezce Boží ti, kdož kupují za život
pozemský život budoucí! A těm, kdož bojují
na stezce Boží a budou zabiti či zvítězí,
těm dáme odměnu nesmírnou.
(75) A co je vám, že nebojujete
na stezce Boží a za utištěné z mužů, žen a
dětí, kteří říkají: "Pane
náš, vyveď nás z tohoto města, jehož
obyvatelé jsou nespravedliví! Dej nám ochránce Tebou vybraného
a pošli nám pomocníka Tebou ustanoveného!"
(76) Ti, kdož uvěřili,
bojují na stezce Boží, a ti, kdož neuvěřili,
bojují na stezce Tághúta. Bojujte proti
přátelům satanovým, vždyť slabé jsou proti vám
úklady satanovy!
(77) Což jsi neviděl ty,
jimž bylo řečeno: "Spusťte své ruce, dodržujte
modlitbu a dávejte almužnu!" A když jim bylo
předepsáno bojovat, hle, jedna skupina z nich, jež bojí
se lidí tak, jak bojí se Boha, anebo ještě
větším strachem, zvolala: "Pane náš,
proč jsi nám předepsal boj? Nemohl bys nám jej
ještě o malou chvíli odložit?" Rci:
"Užívání na tomto světě je jen
nepatrné, zatímco onen svět je daleko lepší pro toho,
jenž je bohabojný - a nebudete ošizeni ani o slupku pecky
datlové!"
(78) Ať kdekoliv budete, smrt
vás zastihne, i kdybyste byli ve věžích
opevněných. Stane-li se těmto lidem něco dobrého,
říkají: "Tohle je od Boha", však postihne-li
je co zlého, tu říkají: "Tohle je od tebe, proroku!"
Rci: "Všechno od Boha přichází!" A co je
těmto lidem, že málem nemohou pochopit to, co se jim říká?
(79) To dobré, jehož se ti dostane,
pochází od Boha a to zlé, jež tě postihne,
pochází od tebe samého. A vyslali jsme tě k lidem jako posla
a Bůh ti stačí jako svědek!
(80) Kdokoliv je poslušen posla, je
poslušen i Boha, a kdokoliv se obrátí zády. . .
vždyť jsme tě neposlali, abys byl dozorcem nad nimi.
(81) Říkají
"Poslušnost!", ale když od tebe odejdou, tu
část z nich tráví noc hloubáním o
něčem jiném, než jsi říkal. A Bůh zapisuje to,
co v noci dělají. Straň se jich a spolehni se na Boha - a
Bůh plně dostačuje jako ochránce!
(82) Cožpak
nepřemýšlejí o Koránu? Kdyby ten byl od
někoho jiného než od Boha, věru by v něm nalezli četné
rozpory!
(83) A když k nim dojde
nějaká zpráva týkající se
bezpečnosti či strach vzbuzující, tu ji hned
rozhlásí. Kdyby se však s ní obrátili na posla
anebo na ty, kdož mezi nimi mají autoritu, dozvěděli by
se ji tak ti, kteří se mezi nimi snaží proniknout k
pravdivosti její. A kdyby nebylo dobrodiní a milosrdenství
Božího vůči vám, věru byste byli všichni
následovali satana, kromě několika málo.
(84) Bojuj na stezce Boží,
vždyť neponeseš břímě jiné než své
vlastní! Povzbuzuj věřící a možná
že Bůh zadrží nápor nevěřících
- a Bůh je mocnější v náporu a
silnější v trestáni.
(85) Kdo se přimluví
krásnou přímluvou, bude mít z ní podíl;
kdo však se přimluví s úmyslem špatným,
dostane také z toho podíl - a Bůh dává na vše
dobrý pozor.
(86) Když jste pozdraveni
zdvořilým pozdravem, pozdravte ještě vlídněji
nebo odpovězte stejným způsobem. A Bůh věru vše
počítá.
(87) Bůh - a není božstva
kromě Něho - vás vskutku shromáždí pro den
zmrtvýchvstání, o němž pochyby není. A
kdo pravdivější je než Bůh ve svém vyprávění?
(88) Proč jste utvořili dvě
skupiny různého mínění vzhledem k pokrytcům,
zatímco sám Bůh je zavrhl za to, co provedli? Chcete vést
cestou správnou ty, jimž dal Bůh zbloudit? Jestliže
Bůh dal někomu zbloudit, ty pro něj cestu nenalezneš!
(89) A přáli by si, abyste se
stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli
stejní. Neberte si mezi nimi přátele, dokud se
nevystěhují na stezku Boží! A jestliže se
obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv je
naleznete! A neberte si z nich ani přátele, ani pomocníky
(90) kromě těch,
kteří jsou spojeni s lidem, mezi nímž a vámi
jest úmluva, anebo kteří k vám přišli se
stísněnými hruděmi z toho, že mají bojovat
proti vám nebo proti lidu svému. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by
jim dal vládu nad vámi a oni by byli proti vám bojovali.
Jestliže však se vás straní, aniž s vámi
bojovali, a vzdají se vám na milost, pak Bůh vám
nedává proti nim žádné oprávnění k
boji.
(91) A najdete i jiné pokrytce,
kteří chtějí získat důvěru vaši i
důvěru svého lidu. Kdykoliv se pokusí vás svést k
odpadnutí, budou v tom odraženi. A jestliže se nebudou držet
stranou od vás a nevzdají se vám na milost a
nesloží své ruce, tedy je chyťte a zabte, kdekoliv je
naleznete! A nad těmito vám dáváme pravomoc
zřetelnou.
(92) A nehodí se, aby
věřící zabil věřícího, leda
omylem. A kdokoliv zabije omylem věřícího,
vykoupí se propuštěním věřícího
otroka a zaplacením odškodného rodině zabitého, ledaže ta
je dá jako almužnu. Jestliže byl zabitý z lidu
vám nepřátelského, avšak
věřící, vykoupíte se
propuštěním věřícího otroka. Byl-li z
lidu, mezi nímž a vámi je smlouva, vykoupíte se
zaplacením odškodného jeho rodině a
propuštěním věřícího otroka. Kdo
však nenajde prostředek k tomuto, nechť se postí dva po
sobě následující měsíce na
pokání před Bohem. A Bůh je
vševědoucí, moudrý.
(93) Kdokoliv zabije úmyslně
věřícího, bude jeho odměnou peklo a bude v
něm nesmrtelný. A Bůh se naň rozhněvá a
prokleje ho a připraví mu trest strašlivý.
(94) Vy, kteří
věříte! Když vyrazíte do boje na stezce
Boží, buďte obezřetní a neříkejte
každému, kdo vám nabídne mír: "Ty nejsi
věřící!", snažíce se tak získat
statky tohoto života pozemského. Vždyť u Boha je kořist
hojná. Takoví jste byli dříve, avšak nyní
se Bůh smiloval nad vámi. Buďte tedy obezřetní,
neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.
(95) Nejsou si rovni ti
věřící, kteří zůstali sedět doma
- kromě těch, kdož jsou neschopní, s těmi, kdož
usilovně bojují na stezce Boží majetkem svým i
osobami svými. Bůh povýšil ty, kdož usilovně
bojují majetkem svým i osobami svými, o stupeň
výše než ty, kdož zůstali sedět doma. Všem
Bůh přislíbil odměnu překrásnou, avšak
vyznamenal ty, kdož usilovně bojují, nad těmi, kdož
sedí doma, udělením Své odměny nesmírné
(96) a ve stupních u Sebe, v
odpuštění i v milosrdenství. A Bůh je
odpouštějící, slitovný.
(97) Těch, kdož sami sobě
ukřivdili a kteří povoláni budou anděly, se
zeptají: "V jakém stavu jste byli?" I odvětí:
"Byli jsme poníženými na zemi." I řeknou jim
andělé: "Což nebyla země Boží dosti
rozlehlá, že jste se nemohli vystěhovat?" A
obydlím těchto bude peklo, a jak hnusný je to cíl
konečný!
(98) Jen utištěným
mužům, ženám a dětem, kteří nemohli
použít žádné lsti k vystěhování a
nemohli nalézt správnou cestu,
(99) Bůh možná vymaže
viny jejich, neboť Bůh je odpouštějící,
milostivý.
(100) Kdokoliv se vystěhuje kvůli
cestě Boží, ten nalezne na zemi četné jiné možnosti
i prostor. A kdo opustí dům svůj a vystěhuje se k Bohu a
Jeho poslu a zastihne jej přitom smrt, toho odměnit
připadá Bohu a Bůh je odpouštějící,
slitovný.
(101) A pohybujete-li se po zemi,
není pro vás hříchem zkrátit modlitbu,
obáváte-li se, že vás vystaví
pokušení ti, kdož nevěří. A
nevěřící jsou vskutku pro vás
nepřáteli zjevnými.
(102) A když budeš mezi nimi
řídit pro ně modlitbu, nechť z nich jedna skupina
stojí při modlitbě s tebou a vezme si zbraně své. A
když vykonají padnutí na tvář, nechť potom
odstoupí dozadu. Pak nechť přijde druhá skupina, která
se ještě nemodlila, a nechť modlí se s tebou; a
nechť jsou ostražití a vezmou si zbraně své. A
přáli by si nevěřící, abyste
nedávali pozor na své zbraně a zásoby, aby vás mohli
napadnout jediným nenadálým úderem. A nebude pro
vás hříchem, odložíte-li své zbraně,
jste-li obtěžováni deštěm anebo jste-li
nemocní - buďte však ostražití! A Bůh
věru připravil pro nevěřící trest
zahanbující.
(103) A když končíte
modlitbu, vzývejte Boha vstoje, vsedě i vleže! A jste-li v
bezpečí, dodržujte modlitbu, neboť modlitba je pro
věřící předepsána v čas
stanovený!
(104) Neochabujte v
pronásledování těchto lidí! A jestliže vy
strádáte, strádají i oni, a stejně jako vy
strádáte, avšak vy doufáte od Boha v to, v co oni
nemohou doufat. A Bůh je vševědoucí, moudrý.
(105) A věru jsme ti seslali
Písmo s pravdou, abys soudil mezi lidmi podle toho, co ti Bůh
ukázal. A nebuď obhájcem zrádcům
(106) a pros Boha za
odpuštění, neboť Bůh je
odpouštějící, slitovný!
(107) Nevstupuj s námi do sporu ve
prospěch těch, kdož sami sebe podvádějí,
neboť Bůh nemiluje podvodníky ani
hříšníky.
(108) Snaží se ukrýt
před lidmi, avšak neukryjí se před Bohem, který je
stále s nimi, když v noci vedou řeči, jež se Mu
nelíbí - a Bůh objímá věděním
Svým vše, co dělají.
(109) Hle, vy jste ti, kdož přou
se v prospěch jejich v životě pozemském, však kdo se bude o
ně přít s Bohem v den zmrtvýchvstání
či kdo bude jejich ochráncem?
(110) A kdo se dopustil skutku špatného
či ukřivdil sám sobě a potom poprosí Boha o
odpuštění, věru shledá, že Bůh je
odpouštějící, slitovný.
(111) A kdo se dopustí
hříchu, tedy se ho věru dopouští jen proti
sobě samému - a Bůh je vševědoucí, moudrý.
(112) A kdo se dopustí chyby nebo
hříchu a potom z toho obviní nevinného, dopouští
se tím osočování a hříchu zjevného.
(113) A kdyby nebylo přízně
Boží vůči tobě a milosti Jeho, věru by byla
skupina z nich uvažovala o tom, aby tě zavedla v blud - avšak
oni uvedli v blud jen sami sebe a nemohou ti v ničem uškodit.
Bůh ti seslal Písmo a moudrost a naučil tě tomu, cos
neznal - a přízeň Boží vůči tobě je
nesmírná!
(114) Není nic dobrého ve
většině jejich tajných schůzek, leda u toho, kdo
přikazuje almužnu či dobré skutky anebo svornost mezi lidmi. A
kdo toto činí ve snaze dosíci zalíbení Božího,
tomu dáme odměnu nesmírnou.
(115) A kdo odpadne od posla poté, co mu
bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje
pak cestu jinou než věřící, k tomu
obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme
jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl
konečný!
(116) Bůh neodpustí, je-li k
Němu něco přidružováno, ale odpustí vše,
co je mimo toto, tomu, komu chce. A kdo přidružuje k Bohu, ten
zabloudil zblouděním dalekým.
(117) A nevzývají vedle
Něho nikoho než bytosti ženské a tak vzývají jen
satana odbojného,
(118) jehož Bůh proklel. I
řekl satan: "Věru si vezmu určitou část ze
služebníků Tvých
(119) a dám jim zbloudit a
vzbudím v nich vášně a nařídím jim,
aby uřezávali uši dobytku, a nařídím jim,
aby hyzdili stvoření Boží! " Ten, kdo si bere
satana jako ochránce místo Boha, ten utrpí ztrátu
zjevnou.
(120) On jim slibuje a
vášně v nich vzbuzuje, avšak to, co jim slibuje satan,
není leč klam.
(121) A příbytkem těchto
lidí bude peklo a nenaleznou z něho východiska.
(122) Těm však, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali, těm dáme vstoupit do
zahrad, pod nimiž řeky tekou, v nichž nesmrtelní budou
navěky, podle pravdivého slibu Božího. A kdo je
pravdivější ve slovu svém než Bůh?
(123) To nezávisí na
přáních vašich ani na přáních
vlastníků Písma. Ten, kdo činí zlo, bude za to
odměněn a nenalezne pro sebe kromě Boha ani ochránce, ani
pomocníka.
(124) A ten, kdo koná dobré a je
věřící - ať je to muž, či žena -
ten vejde do ráje a nebude ošizen ani o slupku pecky datlové.
(125) Kdo lepší má
náboženství než ten, jenž odevzdal se do vůle
Boží, koná dobré skutky a následuje víru
Abrahama, jenž byl hanífem? A učinil Bůh Abrahama
Svým přítelem.
(126) Bohu náleží
vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh objímá
vše ve vědění Svém.
(127) A žádají tě o
vysvětlení ohledně žen. Odpověz: "Bůh
vám již dal o nich vysvětlení a je zde i to, co
vám bylo přednášeno z Písma o sirotcích
ženského pohlaví, kterým jste nedali to, co je pro ně
předepsáno, a které si přejete vzít za manželky, a
dále o dětech slabých a o spravedlivém jednání
se sirotky. A o všem, co dobrého učiníte, Bůh dobře
ví."
(128) Jestliže se žena
obává od manžela svého hrubosti či lhostejnosti,
není pro ně oba hříchem, dospějí-li mezi
sebou ke vzájemné dohodě, neboť dohoda je to nejlepší.
A v duších je stále přítomna lakota; budete-li
však konat dobré a budete-li bohabojní - vždyť Bůh
věru dobře je zpraven o všem, co činíte.
(129) Nikdy vám nebude možno,
abyste byli spravedliví mezi ženami, i kdybyste si to
přáli. Neprojevujte však jedné z nich úplnou
náklonnost a nenechávejte jinou jakoby visící ve
vzduchu! Dosáhnete-li dohody a budete-li bohabojní -
vždyť Bůh je věru odpouštějící,
slitovný.
(130) Jestliže se oba manželé
rozvedou, Bůh je oba obohatí ze Své hojnosti a Bůh je pln
hojnosti, moudrý.
(131) A Bohu náleží
vše, co na nebesích je i na zemi. A věru jsme
přikázali těm, jimž dostalo se Písma před
vámi, i vám samým, abyste byli bohabojní. Však
budete-li nevěřící - vždyť Bohu
náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a
Bůh soběstačný je i chvályhodný.
(132) A Bohu náleží
vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh je ochráncem dostatečným.
(133) Kdyby chtěl ó lidé - mohl
by vás zničit a přivedl by místo vás jiné,
neboť Bůh je toho věru mocen.
(134) Kdo si přeje odměny na tomto
světě, tedy u Boha je odměna jak tohoto, tak i onoho světa
- a Bůh slyšící je i jasnozřivý.
(135) Vy, kteří
věříte! Buďte vytrvalí ve spravedlnosti,
svědčíte-li před Bohem, byť i to bylo proti
vám samým či rodičům anebo blízkým
příbuzným a ať jedná se o bohaté či chudé,
vždyť Bůh je ochráncem obojích!
Nenásledujte tedy vášně své před
spravedlností! A jestliže ji zkřivíte anebo od
ní uhnete, tedy Bůh je dobře zpraven o všem, co
děláte.
(136) Vy, kteří
věříte! Věřte v Boha i Jeho posla, v Písmo,
které seslal poslu Svému, i v Písmo, které seslal již
předtím. A kdo nevěří v Boha a Jeho anděly a
Jeho Písma a Jeho posly a v den soudný, ten zbloudil
zblouděním dalekým.
(137) Věru ti, kdož
uvěřili a potom se stali nevěřícími a znovu
uvěřili a opět se stali nevěřícími a pak
ještě zvětšili nevěrectví své, těm
Bůh věru nemůže odpustit a nepovede je správnou
cestou.
(138) Oznam pokrytcům zvěst
radostnou o tom, že pro ně je připraven trest bolestný.
(139) Ti, kdož si berou
nevěřící za přátele místo
věřících, hledají snad u nich moc?
Vždyť moc veškerá patří Bohu.
(140) A On seslal vám již v
Písmu: "Když uslyšíte, že někdo popírá
a tropí si posměch ze znamení Božích, nesedejte
si s nimi, dokud se nepohrouží do jiného rozhovoru, jinak jim
budete podobni." A Bůh věru shromáždí
pokrytce i nevěřící v pekle všechny vespolek.
(141) Ti, kdož
vyčkávavě pozorují, co bude s vámi,
říkají, když se vám dostane
vítězství od Boha: "Cožpak my nejsme s
vámi?" Když však něco z úspěchu
připadne nevěřícím, tu zase těmto říkají:
"Cožpak jsme se vám nesnažili pomoci a nebránili
jsme vás před věřícími!" Avšak
Bůh vás rozsoudí v den zmrtvýchvstání a
Bůh nedá nevěřícím možnost
zvítězit nad věřícími.
(142) Pokrytci se snaží oklamat
Boha, ale On oklame je. A když vstávají k modlitbě,
zvedají se lenivě a jen před lidmi
předstírají a vzpomínají na Boha jen
nepatrně,
(143) váhajíce mezi
obojím, nepřiklánějíce se ani k těm, ani k
oněm. A komu dal Bůh zbloudit, tomu ty cestu nenajdeš!
(144) Vy, kteří
věříte! Neberte si nevěřící za
přátele místo věřících! Chcete snad
proti sobě dát Bohu oprávnění zjevné?
(145) A pokrytci budou vskutku v
nejnižším stupni ohně pekelného a nenajdeš pro
ně pomocníka
(146) s výjimkou těch, kdož
pokání činili a napravili se, na Boha se pevně
spoléhali a upřímně mu zasvětili svou víru. Tito
budou patřit mezi věřící a Bůh zajisté
dá věřícím odměnu nesmírnou.
(147) Co by dělal Bůh s
vaším trestem, budete-li vděční a
uvěříte-li? Bůh věru je za vděčnost
uznalý a vševědoucí.
(148) Bůh nemiluje
rozšiřování zlých řečí, leda u
toho, jemuž bylo ukřivděno. A Bůh věru je
slyšící, vševědoucí.
(149) Ať již ukazujete či
skrýváte dobro anebo odpouštíte zlé Bůh zajisté
je odpouštějící a všemohoucí.
(150) Ti, kdož nevěří
v Boha a posly Jeho a chtějí oddělit Boha od poslů Jeho,
říkají: "Věříme v jednu
část a v jinou nevěříme," a chtěli by se
ubírat cestou mezitím.
(151) A takoví jsou vpravdě
nevěřící! A pro nevěřící jsme
připravili trest ponižující.
(152) Těm však, kdož
věří v Boha a posly Jeho a nedělají mezi nimi
rozdíl žádný, těm dáme odměny jejich
a Bůh je odpouštějící, slitovný.
(153) Vlastníci Písma tě
žádají, abys jim snesl z nebe Písmo; a
žádali již kdysi od Mojžíše více
než toto, řkouce: "Dej nám spatřit Boha
zřetelně!" A zasáhl je blesk za nespravedlnost jejich. I
vzali si tele jako modlu poté, co se jim již dostalo důkazů
jasných. A odpustili jsme jim to a dali jsme Mojžíšovi
pravomoc zjevnou.
(154) A vyzdvihli jsme nad nimi horu podle
úmluvy s nimi a řekli jsme jim: "Projděte branou
poklekajíce!" a také jsme jim řekli: "Neznesvěcujte
sobotu!" A uzavřeli jsme s nimi smlouvu přísnou.
(155) A pak prokleli jsme je za to, že
porušili úmluvu svou, neuvěřili ve znamení
Boží, zabíjeli nespravedlivě proroky, a také za slova
jejich: "Srdce naše jsou neobřezána." Ba ano,
Bůh jim je zapečetil kvůli jejich nevěrectví a jen
málo z nich uvěřilo;
(156) a za nevěrectví jejich a
za slova jejich o Marii, jež nehoráznou byla pomluvou,
(157) a za slova jejich: "Věru
jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Mariina, posla
Božího!" Však nikoliv, oni jej nezabili ani
neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo. A věru ti, kdož
jsou o něm rozdílného mínění, jsou vskutku na
pochybách o něm. A nemají o něm vědomosti
žádné a sledují jen dohady; a nezabili jej určitě,
(158) naopak Bůh jej k sobě
pozdvihl, neboť Bůh je mocný, moudrý.
(159) A věru není nikdo mezi
vlastníky Písma, kdo by v Něj neuvěřil
předtím, než zemře - a v den zmrtvýchvstání
bude pak proti nim svědkem.
(160) A za nespravedlnost
některých z těch, kdož vyznávají
židovství, jsme jim zakázali výtečné pokrmy,
jež dříve jim byly dovoleny, a také za jejich
četná uchýlení od cesty Boží
(161) i za to, že brali
lichvářské úroky, ačkoli jim to bylo
zakázáno, a za to, že pohlcovali majetky jiných
lidí podvodně. A připravili jsme pro ty, kdož mezi nimi
nevěří, trest bolestný.
(162) Avšak těm z nich, kdož
ve vědění jsou pevní a věřící a
uvěřili v to, co bylo tobě sesláno, a v to, co bylo sesláno
před tebou, a dodržují modlitbu a rozdávají
almužnu a věří v Boha a v den soudný, těm
věru dáme odměnu nesmírnou.
(163) A dali jsme ti vnuknutí, tak
jako jsme je dali Noemovi a prorokům po něm; a dali jsme
vnuknutí Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům a
Ježíšovi, Jóbovi, Jonášovi,
Árónovi a Šalomounovi; a Davidovi jsme dali žalmy.
(164) A také jiným poslům, o
nichž jsme ti již dříve vyprávěli, a
dalším, o nichž jsme ti nevyprávěli - a Bůh
věru hovořil s Mojžíšem řečí jasnou
-
(165) poslům, hlasatelům
zvěsti radostné i varovatelům, aby lidé po jejich
příchodu neměli výmluvy právoplatné proti Bohu.
A Bůh je mocný, moudrý.
(166) Avšak Bůh
dosvědčí to, co ti seslal ; a seslal to ve
vědění Svém a andělé to též
dosvědčí. Avšak Bůh stačí jako svědek.
(167) Věru ti, kdož
nevěří a odvracejí jiné z cesty Boží,
zbloudili blouděním dalekým.
(168) A těm, kdož
nevěří a jsou nespravedliví, Bůh věru
neodpustí a neuvede je na cestu pravou,
(169) spíše na cestu do pekla,
kde zůstanou nesmrtelní navěky. A to je pro Boha velmi snadné.
(170) Ó lidé! Nyní
přišel k vám posel s pravdou od Pána vašeho,
uvěřte, a bude to pro vás lepší! Avšak
neuvěříte-li... vždyť Bohu náleží
vše, co na nebesích je i na zemi, a Bůh je
vševědoucí, moudrý.
(171) Vlastníci Písma!
Nepřehánějte v náboženství svém a mluvte o
Bohu jedině pravdu! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn
Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do
Marie, a duchem z Něho vycházejícím. A
věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte:
"Trojice!" Přestaňte, a bude to tak pro vás
lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je
nad to, aby měl dítě, vždyť
náleží Mu vše, co na nebesích je i na zemi; a
Bůh dostatečným je ochráncem.
(172) Ani Mesiáš, ani
andělé přiblížení neopovrhují tím,
aby byli služebníky Božími.
(173) Ty, kdož opovrhují
službou Bohu a kteří jsou pyšní, ty Bůh
shromáždí u Sebe všechny. Těm, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali, těm Bůh dá plnou
odměnu jejich a rozmnoží jim z dobrodiní Svého; a ty,
kdož byli pyšní a opovrhovali službou Jemu, ty
potrestá trestem bolestným. A nenaleznou vedle Boha
ochránce ani pomocníka žádného.
(174) Ó lidé! Nyní k
vám přišel důkaz zřetelný od Pána
vašeho a seslali jsme vám světlo jasné.
(175) A ty, kdož uvěřili v
Boha a pevně se ho přidržovali, ty On uvede do milosti a slitování
Svého a povede je k Sobě stezkou přímou.
(176) A žádají tě o
vysvětlení. Odpověz: "Bůh vám
dává toto vysvětlení o dědictví v
boční linii: zahyne-li muž, aniž měl dítě,
a má-li sestru, náleží jí polovina toho, co
zůstavil, a také on dědí po ní, nezanechala-li ona
dítě. Jestliže jsou dvě sestry, náleží
jim dvě třetiny toho, co zůstavil. A má-li bratry a
sestry, pak muži připadne podíl dvou žen. A Bůh
vám to objasňuje, abyste nebloudili. A Bůh je
vševědoucí o každé věci."