Fussilat
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Há mím!
(2) Seslání od Milosrdného,
slitovného,
(3) Písmo, jehož verše
byly učiněny srozumitelnými pro lidi znalé v podobě
Koránu arabského!
(4) . . . jako zvěstovatele a
varovatele - většina z nich se však odvrací a nechce
naslouchat
(5) a hovoří: "Srdce
naše jsou zacloněna vůči tomu, k čemu
vyzýváš, a v uších našich je hluchota a
mezi námi i tebou závěs visí. Jednej tedy podle svého
a my také tak budeme jednat!"
(6) Rci: "Já jen
smrtelník jsem jako vy a bylo mi pouze vnuknuto, že božstvem
vaším je Bůh jediný. Miřte k Němu
přímo a proste Jej za odpuštění! Běda
těm, kdož k Němu jiné přidružují,
(7) almužnu nedávají a
v život posmrtný nevěří!"
(8) Věru těm, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali, těm dostane se odměny
neupomínané.
(9) Rci: "Vy vskutku nebudete
věřit v toho, jenž stvořil zemi ve dvou dnech, a
přidávat mu chcete podobné? On Pánem lidstva všeho je!
(10) On umístil na ní
pevně zakotvené hory a požehnal ji a rozdělil na ní
potravu ve čtyřech dnech pro všechny prosící
rovnoměrně.
(11) Potom se k nebi vztyčil, jež
dýmem jenom bylo, a pravil jemu i zemi: Pojďte ke mně, ať
chcete již, či nechcete! A odpověděly: Půjdeme
dobrovolně.
(12) A ustanovil je jako sedm nebes ve dvou
dnech a každému nebi pořádek jeho vnukl. A nebe
nejbližší svítilnami a ochranou ozdobil. A takové bylo
předurčení mocného, vševědoucího."
(13) Jestliže se
odvrátí, řekni jim: "Já varuji vás
před hromobitím podobným tomu, jímž
´Ádovci a Thamúdovci byli zahubeni."
(14) Když poslové k nim
přišli zepředu i zezadu hlásajíce, aby
neuctívali nikoho kromě Boha, odpověděli: "Kdyby
Pán náš chtěl, byl by věru anděly seslal. A
my nevěříme v to, s čím byli jste
posláni."
(15) Pokud se ´Ádovců
týká, ti pyšně po zemi chodili, aniž právo
na to měli, a říkali: "Kdo silnější je
než my mocí svou?" Což neviděli, že Bůh,
jenž je stvořil, daleko silnější než oni je
mocí? A přitom popírali ještě znamení
Naše.
(16) A vyslali jsme proti nim vichřici
svištivou ve dnech neblahých, abychom jim dali okusit trest
zahanbující v tomto životě pozemském, však trest
života budoucího ještě více
zahanbující bude a pomoci se jim nedostane.
(17) A pokud pak se Thamúdovců
týká, těm dali jsme správné vedení, však
oni více slepotu než vedení milovali a zasáhlo je
hromobití trestu potupného za to, co si vysloužili.
(18) A zachránili jsme ty, kdož
uvěřili a Boha se báli.
(19) A v den, kdy nepřátelé
Boží budou u ohně pekelného shromážděni,
budou na skupiny rozděleni,
(20) a když pak k němu
přijdou, bude proti nim svědčit sluch a zrak i kůže jejich
o tom, co činili.
(21) A zeptají se
kůží svých: "Proč proti nám
svědčíte?" I odvětí: "Bůh,
jenž věci každé promluvit dává, nám slovo
udělil a On poprvé vás stvořil a k Němu budete
navráceni.
(22) A nemohli jste se skrýt tak,
aby proti vám sluchy a zraky i kůže vaše dnes
nesvědčily, a domnívali jste se, že Bůh nezví
mnohé z toho, co jste dělali.
(23) Tato domněnka vaše, již
jste si o Pánu svém utvořili, vás do záhuby
přivedla a stali jste se těmi, kdož ztrátu
utrpěli."
(24) Jestliže v tomto setrvají,
stane se oheň útulkem jejich, a budou-li i prosit o
slitováni, nebudou vyslyšeni.
(25) A určili jsme jim druhy
věrné, kteří okrášlili pro ně jich skutky
minulé i současné, a uskutečnil se nad nimi rozkaz o národech
džinů a lidí, jež zmizely již před nimi! A také
oni jsou ztraceni.
(26) Ti, kdož nevěří,
říkají: "Neposlouchejte tento Korán,
nýbrž přehlušujte jej nadávkami - snad nad
ním zvítězíte!"
(27) My však dáme věru
okusit těm, kdo nevěřili, trestu strašného a
odměníme je podle skutku jejich nejhoršího.
(28) Toto bude odměna
nepřátel Božích: oheň, v němž
příbytek budou mít věčný v odměnu za
to, že znamení Naše popírali.
(29) A řeknou pak ti, kdož
nevěří: "Pane náš, ukaž nám ty,
kdož zbloudit nám dali, ať džinové jsou to již,
či lidé! My umístíme je pod nohy své, aby
nejnižšími se stali."
(30) K těm pak, kdož
říkali: "Pánem naším je Bůh," a
potom se přímo ubírali, andělé sestoupí
hovoříce: "Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte
se z ráje, jenž byl vám přislíben!
(31) My ochránci jsme vašimi v
pozemském i budoucím životě; a budete mít v něm
to, po čem duše vaše touží, a dostane se vám
tam, oč požádáte, všeho,
(32) jako pohoštění od
odpouštějícího, slitovného."
(33) Kdo krásněji
hovoří než ten, jenž k službě Bohu
vyzývá, zbožné skutky koná a prohlašuje:
"Já k těm, kdož do vůle Jeho se odevzdali,
patřím."
(34) Dobré a špatné skutky si nejsou
rovné; odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi
nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby
přítelem horoucím.
(35) Však dostane se toho pouze
těm, kdož trpěliví jsou, a dosáhnou toho jen
vlastníci velikého štěstí.
(36) A jestliže tě satan
pokušením dráždí, pros Boha o ochranu,
vždyť On slyšící je i vševědoucí.
(37) Ke znamením Jeho
patří noc i den, slunce i měsíc, však
neklaňte se ani slunci, ani měsíci, nýbrž padejte
na tvář svou před Bohem, jenž obojí stvořil,
jestliže Jej uctíváte.
(38) A jsou-li oni hrdopyšní,
pak ti, kdož u Pána tvého jsou, v noci i ve dne Jej slaví
neúnavně.
(39) A k znamením Jeho
patří, že vidíš zem zvadlou, však když
vodu na ni sešleme, tu rozhýbá se a rozbují. A
vpravdě ten, jenž oživil ji, je též mrtvých
oživovatel a On nad každou věcí všemocný je.
(40) Ti, kdož znamení Naše
neuznávají, nejsou nikterak skryti před Námi.
Cožpak ten, jenž vržen bude do ohně, je na tom lépe
než ten, kdo ke dni zmrtvýchvstání přijde
bezpečně?! Čiňte, co libo vám, On zajisté skutky
vaše dobře pozoruje.
(41) On zná ty, kdož
nevěří v připomenutí, když přijde k nim,
přestože je to Písmo vzácné
(42) a nic falešného se doň ni
zpředu ni zezadu nedostane, vždyť seslání od
moudrého, chvályhodného to je!
(43) To, co je ti namítáno,
není nic jiného než to, co říkáno bylo
poslům před tebou. Pán tvůj však vládcem je
jak odpuštění, tak i trestu bolestného.
(44) Kdybychom je byli učinili
Koránem cizojazyčným, věru by byli řekli:
"Pročpak nám nebyly učiněny verše jeho
srozumitelnými? Je to cizojazyčné, či arabské?"
Odpověz: "Korán je pro ty, kdož věří,
vedením i vyléčením, zatímco ti, kdož
nevěří, mají v uších svých trhlinu a
jsou slepí vůči němu; a na ně voláno je z
místa dalekého."
(45) A darovali jsme již kdysi
Mojžíšovi Písmo, a také o něm byli
mínění rozdílného. A kdyby nebylo slova, jež od
Pána tvého předcházelo, bylo by již mezi nimi rozsouzeno.
A přesto o něm oni hluboce pochybují!
(46) Kdo zbožné skutky koná,
sám pro sebe tak činí, však kdo zlé koná,
sám proti sobě samému tak činí. Pán tvůj
pak věru služebníkům svým nekřivdí.
(47) A jen Jemu
přísluší o Hodině vědění. Plod
žádný z obalu svého nevystoupí a samice
žádná nepočne a neporodí bez Jeho
vědomí. V den, kdy zavolá k nim: "Kde že jsou
společníci Moji?", odvětí
nevěřící: "Sdělujeme ti, že mezi
námi svědka žádného o tom není."
(48) A ztratí se jim to, k čemu
se dříve modlili, a usoudí, že úniku
žádného nemají.
(49) Člověk si vyprošuje
dobro neúnavně, však když zlo se ho dotkne, zoufá
si a je malomyslný.
(50) A věru dáme-li mu ochutnat
milosrdenství Svého poté, co neštěstí se ho dotklo, tu
říká: "Tohle mi právem náleží
a nedomnívám se, že Hodina jednou udeří. A
věru, budu-li navrácen k svému Pánu, budu mít u
Něho překrásnou odměnu." My zajisté pak
uvědomíme ty, kdož nevěřili, o skutcích
jejich a dáme jim okusit trest přísný.
(51) Když zahrneme člověka
dobrodiním Svým, odvrací se a stranou se
vzdálí, když však zlé se ho dotkne, tu hned
prošení obšírného je plný.
(52) Rci: "Co si myslíte?
Jestliže toto od Boha přichází, a vy v to
nevěříte, kdo je zbloudilejší než ten,
jenž v rozkolu hlubokém dlí?"
(53) Ukážeme jim znamení
Svá ve všech světa končinách i v nich
samých, dokud se jim jasným nestane, že toto pravdou je. A
což Pánu tvému nestačí, že svědkem je
všech věcí?
(54) Což pochybují o tom,
že se s Pánem svým setkají? Což ten
neobjímá věci všechny ve Svém vědění?