Ash-Shura
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Há mím
(2) `ajn sín qáf!
(3) Takto Bůh mocný,
moudrý vnuká tobě a těm, kdož byli před
tebou, zjevení.
(4) Jemu náleží
vše, co je na nebesích a co je na zemi, a On vznešený
je i nesmírný.
(5) Nebesa se div v krovu svém
nerozpoltí, zatímco andělé slávu Pána svého
pějí a o odpuštění Jej prosí pro ty,
kdož na zemi žijí. Což není Bůh věru odpouštějící
a slitovný?
(6) Ty, kdož si vzali ochránce
jiné vedle Něho, ty Bůh dobře střeží - ty
však nad nimi nejsi dozorcem žádným.
(7) Takto jsme ti vnukli Korán
arabský, abys jím varoval Matku měst i ty, kdož kolem
ní žijí, a abys je varoval přede dnem
zmrtvýchvstání, o němž pochyby není. Jedna
skupina z nich se pak octne v ráji a skupina jiná v plameni
šlehajícím.
(8) Kdyby Bůh chtěl, učinil
by vás věru národem jediným, avšak On
uvádí do milosrdenství Svého, koho chce, zatímco
nespravedliví nebudou mít ochránce ani pomocníka.
(9) Naopak, oni si vzali ochránce
jiné vedle Něho, ačkoliv Bůh jediným je ochráncem.
On mrtvé oživuje a všemocný je nad každou
věcí.
(10) A ať již na cokoliv
máte různé názory, rozsouzení toho patří
Bohu. "Takový je Bůh, Pán můj, na Něho
spoléhám a k Němu se kajícně obracím.
(11) Stvořitel nebes a země,
jenž učinil vám manželky vaše z vás
samých a stvořil zvířata v párech, a tím
vás rozmnožuje. A není nic, co by podobné Mu bylo a On
slyšící je i jasnozřivý.
(12) On klíče k nebesům i
zemi má a On hojně uštědřuje obživu, komu chce,
i odměřuje ji, komu chce - On o každé věci je
vševědoucí."
(13) On vám uzákonil jako
náboženství to, co kdysi uložil Noemu - a to, co jsme
vnukli tobě a co jsme uložili i Abrahamovi,
Mojžíšovi a Ježíšovi: "Dodržujte
náboženské úkony a nerozštěpujte se ohledně
jich!" Jak nesnesitelné je pro modloslužebníky to, k čemu
je vyzýváš! Bůh si k tomu vybírá, koho
chce, a vede k tomu toho, kdo kajícně se k Němu obrací.
(14) A rozštěpily se
národy předchozí teprve poté, co dostalo se jim
vědění, kvůli vzájemné nevraživosti. A kdyby
nebylo slova, jež již dříve přišlo od
Pána o lhůtě stanovené, bylo by mezi nimi již rozsouzeno.
A věru ti, kdož po nich Písmo zdědili, v hlubokých
pochybnostech o něm byli.
(15) Proto vyzývej k
víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti
poručeno! Nenásleduj scestná učení jejich,
nýbrž rci: "Uvěřil jsem v to, co Bůh z
Písma seslal, a bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě
mezi vámi. Bůh naším je i vaším
Pánem, my skutky své máme i vy skutky své máte a
není mezi námi důvodů ke sporu; Bůh
shromáždí nás všechny a u Něho je
cíl konečný."
(16) Ti, kteří
uvádějí důvody proti Bohu poté, co Mu bylo
odpovězeno, těch důvody jsou u Pána jejich nicotné.
Hněv Jeho se proti nim obrátí a je
očekává trest přísný.
(17) Bůh je ten, kdo seslal
Písmo s pravdou i váhu; a víš ty vůbec, zda
Hodina není snad již blízká?
(18) Ti, kdož v ni
nevěří, se ji snaží uspíšit,
zatímco ti, kdož věří, se jí
obávají a vědí, že ona je
skutečností. Což nejsou ti, kdož o Hodině
pochybují, v dalekém bloudění?
(19) Bůh ke
služebníkům Svým je láskyplný, a
uštědřuje, komu chce - On silný je i mocný.
(20) Kdokoliv si přeje pěstovat
pole života budoucího, tomu rozmnožíme pole jeho; a
kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského, tomu
z něho dáme část, avšak nebude mít
podílu žádného v životě budoucím.
(21) Což mají
nevěřící společníky, kteří jim
jako náboženství uzákonili to, co Bůh nedovolil?
Kdyby nebylo slova rozhodnutí, bylo by už mezi nimi rozsouzeno,
však nespravedlivé trest bolestný očekává.
(22) Pak uvidíš nespravedlivé
třást se strachem z toho, co si vysloužili, až trest na
ně bude dopadat. Ti však, kdož uvěřili a dobré skutky
konali, na lučinách rajských budou dlít a vše,
co přát si budou, u Pána svého budou mít - a to
přízeň je nesmírná.
(23) A toto je to, co Bůh oznamuje
jako zvěst radostnou služebníkům Svým, kteří
uvěřili a zbožné skutky konali. Rci:
"Nežádám od vás odměnu žádnou
leč lásku k bližním!" Kdokoliv
uskuteční něco dobrého, tomu rovněž
rozmnožíme dobré, vždyť Bůh věru je
odpouštějící a za vděčnost uznalý.
(24) Což neříkají:
"On vymyslil si o Bohu lež!" Kdyby Bůh chtěl,
zapečetil by srdce tvé. Bůh však zahladí to, co je
falešné, a uskuteční pravdu slovem Svým,
vždyť On o všem, co v hrudích je skryto, dobře
ví.
(25) On je ten, jenž od
služebníků Svých pokání
přijímá a špatné skutky jim odpouští a
dobře ví, co konáte.
(26) On vyslyší ty, kdož
uvěřili a dobré skutky konali, a rozmnoží jim ze Své
přízně; pro nevěřící pak určil
trest přísný.
(27) Kdyby Bůh dal
služebníkům Svým obživu v hojnosti, věru by
se stali nestoudnými na zemi, avšak On sesílá s
mírou to, co chce. On věru je o služebnících
Svých dobře zpraven a dobře je vidí.
(28) On je ten, kdo déšť
hojný sesílá poté, co lidé již naději ztratili,
a milosrdenství Své rozšiřuje. On ochránce je a
chvályhodný.
(29) A k znamením Jeho
patří stvoření nebes a země i
živočichů, jež na ní rozmnožil; a kdyby
chtěl, mohl by je všechny shromáždit.
(30) A nepostihne vás
neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si
vysloužily, však On mnohé odpouští.
(31) Vy nejste s to uniknout zásahu
Jeho na zemi a nemáte vedle Boha ochránce ani pomocníka
žádného.
(32) A ke znamením Jeho
patří i lodi moře brázdící, jež jako
kopce jsou;
(33) a když se mu zlíbí,
utišuje vítr a tehdy lodi zůstanou nehybné na hladině
moře. A v tom je věru znamení pro každého trpělivého
a vděčného.
(34) Anebo jim dá ztroskotat za to,
co si vysloužili, avšak On také mnohé promíjí.
(35) A poznají ti, kdož
ohledně znamení Našich se hádají, že pro
ně úniku není.
(36) Co bylo vám z věcí
dáno, je jen užívání krátké života
pozemského, však co u Boha je, je lepší i trvalejší
pro ty, kdož věří a na Pána svého
spoléhají,
(37) a pro ty, kdož velkým
hříchům a neřestem se vyhýbají, a když
rozhněváni jsou, odpouštějí,
(38) a pro ty, kdož Pánu svému
odpovídají a modlitby své dodržují a
záležitosti své na základě porady mezi sebou
vyřizují a z toho, co jsme jim uštědřili,
rozdávají,
(39) a pro ty, kteří si
vzájemně pomáhají, když postihne je
bezpráví.
(40) A odměnou za špatné je jen
špatnost podobná. Ten, kdo odpouští a o nápravu
se snaží, toho odměna je u Boha, jenž věru nespravedlivé
nemiluje.
(41) Proti těm pak, kdož
vzájemně si pomáhají poté, co bylo jim
ukřivděno, není věru důvodu k zakročení;
(42) však důvod k
zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu
a na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je
trest bolestný.
(43) A věru ten, kdo
trpělivý je a odpouští . . . a vskutku to
patří k podstatě věci.
(44) Komu Bůh dal zbloudit, ten nebude
mít po Něm ochránce žádného; a
uzříš nespravedlivé volat, až spatří trest
svůj: "Je způsob nějaký, jak jej odvrátit?"
(45) A uvidíš je, až budou
předvedeni před peklo, ponížené a zahanbené hledět
zrakem vylekaným; a ti, kdož uvěřili, řeknou:
"Ztraceni jsou ti, kdož ztrátu způsobili sami sobě i
rodinám svým, v den zmrtvýchvstání." A
vskutku budou nespravedliví uvrženi do trestu trvalého.
(46) A nebudou mít kromě Boha
ochránce žádného, který by mohl jim pomoci. Však
ten, komu Bůh dal zbloudit, pro toho není cesta
žádná.
(47) Odpovězte tedy Pánu svému,
dříve než dostaví se od Boha den, jejž nelze
zadržet; v ten den nebude pro vás útulku ani
zapírání nijakého.
(48) Jestliže se však i
nyní odvrátí, vždyť jsme tě k nim neposlali
jako dozorce; tobě přísluší jedině
předat sdělení. Když dáme okusit člověku
milosrdenství Svého, raduje se z něho, avšak když
postihneme jej něčím zlým za to, co ruce jeho
spáchaly. . . vždyť člověk je vskutku
nevděčný.
(49) Bohu náleží
království na nebesích a na zemi; On tvoří, co
chce, a podle libosti dává dcery jednomu a syny druhému
(50) anebo z nich činí
páry, syny i dcery, anebo činí neplodným, koho chce,
neb On vševědoucí je i všemocný.
(51) A není dáno
smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval,
leda prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak,
že vyšle posla, jenž vnuká lidem z dovolení Jeho
to, co On chce a On vznešený je a moudrý.
(52) A takto jsme ti vnukli ducha ze
zjevení Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a
co je to víra, avšak učinili jsme to světlem,
jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých.
A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé,
(53) po stezce Boha, jemuž
náleží vše, co na nebesích je i na zemi.
Což k Bohu se nevracejí věci všechny?