Al-Maaida
Madinan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Vy, kteří
věříte! Dodržujte se závazky! Jsou vám
dovolena zvířata ze stád s výjimkou těch, o nichž
vám bylo přednášeno; a není vám dovolena
lovná zvěř po dobu, kdy jste ve stavu poutního
zasvěcení. A Bůh zajisté rozhoduje, o čem chce.
(2) Vy, kteří
věříte, neznesvěcujte ani obřady Boží,
ani posvátný měsíc, ani obětní dary, ani
oběti ozdobené věnci, ani ty, kdož míří k
Posvátnému chrámu a usilují tak o
získání přízně a zalíbení
Pána svého! A až vyjdete ze stavu zasvěcení, pak můžete
lovit! Nechť nenávist k lidu, který vás vypudil z
Posvátné mešity, vás nevede k hříchu!
Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a
nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte
bohabojní, vždyť Bůh je přísný v
trestání svém.
(3) A jsou vám
zakázány zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo
zasvěceno jinému než Bohu, dále zvířata
zardoušená či zabitá úderem, pádem
či bodnutím rohu nebo zakousnutá divokou
zvěří - kromě těch, jež jste očistili - a
dále to, co bylo podřezáno na kamenech
vztyčených. Je vám též zakázáno
losování pomocí šípů, a to je hanebnost!
A dnes jsou ti, kdož neuvěřili, zoufalí z
náboženství vašeho, proto se jich nebojte,
nýbrž bojte se Mne! Dnešního dne jsem pro vás
dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi
Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám
jako náboženství. A kdo je donucen to pojídat
během hladomoru, nemaje úmyslu hřešit . . .
vždyť Bůh je odpouštějící,
slitovný.
(4) A ptají se tě, co je jim
tedy dovoleno. Rci: "Jsou vám dovoleny výtečné pokrmy a
to, co pro vás ukořistila dravá zvířata,
jež jste vycvičili jako psy tak, jak vás tomu naučil
Bůh. A pojídejte z toho, co pro vás ukořistila, a vyslovte
nad tím jméno Boží a buďte bohabojní. A Bůh
věru je rychlý v účtování.
(5) Dnes jsou vám dovoleny
výtečné pokrmy; jídla těch, jimž dostalo se
Písma, jsou vám též dovolena a pokrmy vaše jsou zase
dovoleny jim. A dovoleny jsou vám muhsany z věřících
žen a muhsany z těch, jimž dostalo se Písma před
vámi, jestliže jste jim dali jejich odměnu a chováte-li
se jako muži spořádaní, nikoliv jako
cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky. A kdokoliv zavrhne
víru, toho skutky budou marné a v životě budoucím bude
mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.
(6) Vy, kteří
věříte! Když se chystáte k modlitbě, umyjte
si obličeje své i ruce své až k loktům a otřete si hlavy
své a nohy své až ke kotníkům! A jste-li potřísněni,
očistěte se! Jste-li nemocní nebo na cestách či
přišel-li někdo z vás ze záchodu anebo jste
měli styk s ženami - a nenaleznete-li vodu - omývejte se
dobrým jemným pískem a otřete si jím
obličeje své i ruce své; Bůh vám nechce působit
žádné nesnáze, nýbrž vás chce
očistit a dovršit tak dobrodiní Své vůči vám -
snad budete vděční!
(7) Pomněte tedy dobrodiní
Božího vůči vám i úmluvy, kterou s
vámi uzavřel, když jste pravili: "Slyšeli jsme a
poslechli jsme!" A buďte bohabojní, neboť Bůh
dobře zná, co skryto je v hrudích.
(8) Vy, kteří
věříte! Buďte přímí před Bohem a
buďte svědky spravedlivými. Nechť nenávist k lidu
nevěřících vás neuvede do hříchu
tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví
- a to je blíže k bohabojnosti - a bojte se Boha, neboť
Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.
(9) Bůh přislíbil
těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že
dostane se jim odpuštění i nesmírné odměny,
(10) zatímco ti, kteří
neuvěřili a naše znamení za lež prohlásili,
budou pekla obyvateli.
(11) Vy, kteří
věříte! Pomněte dobrodiní Božího
vůči vám, když tento lid se chystal vztáhnout na
vás ruce své a On ruce jejich od vás odvrátil! Buďte
bohabojní a na Boha nechť se věřící
spoléhají!
(12) A již kdysi Bůh přijal
úmluvu od dítek Izraele a dali jsme povstat mezi nimi
dvanácti vůdcům. I pravil Bůh: "Já zajisté
jsem s vámi; a budete-li dodržovat modlitbu, dávat
almužnu, věřit v posly Mé a pomáhat jim a poskytnete-li
Bohu krásnou půjčku, věru vás očistím
od vašich skutků špatných a uvedu vás do zahrad,
pod nimiž řeky tekou. A kdo z vás ještě po tomto
bude nevěřící, ten věru zbloudil z cesty
rovné."
(13) Protože však porušili
svou úmluvu, prokleli jsme je a zatvrdili jsme srdce jejich, takže
přemísťují slova z jejich míst a zapomněli
na část toho, co jim bylo připomenuto. A stále se
budeš dovídat, jak zrazují - až na několik
málo z nich. Odpusť jim a promiň, neboť Bůh
věru miluje ty, kdož dobro konají.
(14) I od těch, kdož
říkají "Jsme křesťany", jsme
přijali úmluvu jejich, avšak i oni zapomněli
část z toho, co bylo jim připomenuto, a vyvolali jsme mezi
nimi nepřátelství a nenávist až do dne
zmrtvýchvstání - a tehdy jim Bůh
oznámí, co vlastně provedli.
(15) Vlastníci Písma!
Nyní již přišel k vám náš posel, aby
vám jasně vyložil mnohé z toho, co skryli jste z Písma,
a prominul vám mnohé. A přišlo k vám nyní od
Boha světlo a Písmo zjevné,
(16) jímž Bůh povede ty,
kdož usilují o Jeho zalíbení, po cestách
míru a jímž je vyvede z temnot na světlo z
dovolení Svého a dovede je tak ke stezce přímé.
(17) Věru jsou
nevěřící ti, kdož říkají:
"Zajisté je Bohem Mesiáš, syn Mariin!" Odpověz:
"Kdo má u Boha takovou moc, aby Mu mohl zabránit, kdyby se
mu zachtělo zahubit Mesiáše, syna Mariina, a matku jeho a
vůbec všechny, kdož jsou na zemi?" Bohu
náleží království na nebesích i na zemi
i vše, co je mezi nimi; On tvoří, co chce, a On nade
všemi věcmi je mocný.
(18) Židé a křesťané
říkají: "My synové jsme Boží a
miláčci Jeho." Rci: "Proč vás tedy
trestá za vaše hříchy? Nikoliv, vy jste
obyčejní smrtelníci, jedni z těch, které On
stvořil. On odpouští, komu chce, a trestá také, koho
chce. Bohu náleží království na
nebesích i na zemi i vše, co je mezi nimi - a u Něho
cíl je konečný."
(19) Vlastníci Písma!
Nyní přišel k vám náš posel, aby vám
podal jasný výklad - v přestávce mezi posly - a
abyste nemohli říci: "Nepřišel k nám
žádný hlasatel ani varovatel." Však nyní k
vám již přišel i hlasatel i varovatel! A Bůh je
každé věci mocný.
(20) A hle, pravil Mojžíš
lidu svému: "Lide můj, pomněte dobrodiní
Božího vůči vám, když mezi vámi
učinil proroky a vás učinil vládci a dal vám to,
co nedal nikomu z lidstva veškerého!
(21) Lide můj! Vstupte do svaté
země, kterou vám Bůh zaslíbil, a neobracejte kroky své,
abyste se neobrátili v ty, kdož ztrátu utrpí!"
(22) A řekli:
"Mojžíši, v té zemi je národ obrů a my do
ní nevstoupíme, dokud oni z ní neodejdou. Jestliže
však odejdou, my zajisté do ní vstoupíme."
(23) A řekli dva muži
bohabojní, jež Bůh zahrnul Svou přízní:
"Vejděte k nim branou! Jestliže tudy vejdete, stanete se
vítězi. A na Boha se spoléhejte, jste-li věřící!"
(24) Však lidé zvolali:
"Mojžíši, nevstoupíme nikdy do té to země,
dokud v ní budou obři. Vytáhni ty a tvůj Pán a
dejte se s nimi do boje, my zůstaneme sedět tady."
(25) I pravil Mojžíš:
"Pane můj, mám moc jen nad sebou samým a nad bratrem
svým. Čiň tedy rozdíl mezi námi a mezi
tímto lidem hanebníků!"
(26) Odpověděl Pán:
"Tato země jim budiž zakázána, nechť
bloudí čtyřicet let po zemi. A ty se nermuť nad
tímto lidem hanebníků!"
(27) A sděl jim podle pravdy
příběh dvou synů Adamových, když oba
přinášeli oběti; a byla od jednoho z nich obět
přijata, zatímco od druhého nikoliv. I pravil tento:
"Věru tě zabiji!" I odpověděl onen:
"Bůh přijímá oběť jen od
bohabojných.
(28) Vztáhneš-li na mne ruku
svou, abys mne zabil, já na tebe svou ruku nevztáhnu, abych
tě zabil, neboť se věru bojím Boha, Pána lidstva
veškerého.
(29) Chci, abys vzal na sebe
hřích proti mně i hřích proti sobě; a tak
staneš se jedním z obyvatel ohně pekelného, neboť to
odměna je nespravedlivých."
(30) A vnukla mu duše jeho
zabít bratra, a zabil ho a stal se z těch, kdož ztrátu
utrpěli.
(31) I poslal Bůh havrana, jenž
hrabal v zemi, aby mu ukázal, jak skrýt mrtvolu bratra svého. I
vzkřikl: "Běda mi! Což nejsem schopen být jako tento
havran a ukrýt mrtvolu bratra svého?" A stal se jedním z
těch, jež pronásledují výčitky
svědomí.
(32) A kvůli tomuto jsme
předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho
člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že
šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by
zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl
posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. A přišli
k nim již dříve poslové naši s jasnými
důkazy, avšak mnozí z nich i potom se dopouštěli
přestupků na zemi.
(33) A odměnou těch, kdož
vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi
pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo
ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé
nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na
tomto světě, zatímco na onom světě je
očekává trest nesmírný
(34) kromě těch,
kteří se kajícně obrátí,
dříve než nad nimi získáte moc. A vězte,
že Bůh je odpouštějící, slitovný.
(35) Vy, kteří
věříte! Bojte se Boha a hledejte způsob, jímž
byste se k Němu přiblížili! A bojujte usilovně na
Jeho cestě - snad budete blažení!
(36) A věru ti, kteří
neuvěřili, i kdyby měli všechno, co na zemi je, a
ještě něco podobného navíc, a nabízeli to, aby se
tím vykoupili z trestu dne zmrtvýchvstání, nebylo
by to od nich přijato a pro ně určen je trest bolestný.
(37) Budou si přát, aby mohli
vyjít z ohně pekelného, avšak nikdy z něho nevyjdou,
neboť je očekává trest trvalý.
(38) Zloději a zlodějce
utněte ruce jejich v odplatu za to, co provedli, a jako varovný
příklad od Boha! A Bůh je mocný, moudrý.
(39) Však kdo se kajícně
obrátí poté, co dopustil se nepravosti, a polepší se,
tomu Bůh věru odpustí. A Bůh zajisté je odpouštějící,
slitovný.
(40) Což nevíš, že
Bohu náleží království na nebesích i na
zemi a že On trestá, koho chce, a odpouští, komu chce?
A Bůh je všech věcí mocen.
(41) Posle, nermuť se kvůli
těm, kdož předhánějí se v
nevěrectví! Ti patří k těm, kdož
říkají ústy svými "Uvěřili
jsme!", zatímco v srdcích svých neuvěřili,
a k těm, kdož vyznávají židovství a
horlivě naslouchají lžím a naslouchají i lidem
jiným, kteří k tobě nepřicházejí.
Oni přemísťují slova z jejich míst
říkajíce: "Jestliže je vám toto
dáno, přijměte to, avšak není-li vám to
dáno, dejte si pozor!" A koho Bůh chce uvést v
pokušení, tomu ty ničím u Boha
nepomůžeš. A to jsou ti, jichž srdce Bůh
nehodlá očistit - těm dostane se hanby na tomto
světě, zatímco na onom světě je
očekává trest nesmírný.
(42) Naslouchají lžím a
pohlcují to, co neprávem získali. Přijdou-li k
tobě, pak mezi nimi buď rozsuď, anebo se od nich odvrať!
Odvrátíš-li se od nich, nemohou ti nikterak uškodit,
však budeš-li soudit, suď mezi nimi spravedlivě, neboť
Bůh věru miluje spravedlivé.
(43) A jak by si tě mohli vybrat za
soudce, když mají Tóru, v níž je obsažen
rozsudek Boží? Potom se však od ní odvrátili - a
nejsou tedy věřící.
(44) A seslali jsme Tóru, v
níž je správné vedení i světlo, aby podle
ní soudili proroci, kteří se odevzdali do vůle
Boží, ty, kdož vyznávají židovství;
a aby rabíni a učení rozhodovali podle toho, co jim bylo
svěřeno ke střežení z Písma
Božího a čeho byli svědky. Nebojte se lidí,
nýbrž bojte se Mne a nekupujte za Má znamení
věci ceny nicotné! Ti pak, kdož nesoudí podle toho, co seslal
Bůh, jsou nevěřící.
(45) A předepsali jsme jim v
Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho,
zub za zub a za zranění mstu. A kdo místo toho dá
almužnu, bude to pro něj vykoupením z hříchů.
Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou
nespravedliví.
(46) A vypravili jsme ve stopách
jejich Ježíše, syna Mariina, aby potvrdil pravdivost toho, co
obsaženo bylo předtím v Tóře, a dali jsme mu
evangelium, v němž je správné vedení a světlo, aby
potvrdilo pravdivost toho, co bylo předtím v Tóře, a
stalo se správným vedením i varováním pro
bohabojné.
(47) Nechť vlastníci evangelia
soudí podle toho, co Bůh v něm seslal; ti pak, kdož
nesoudí podle toho, co Bůh seslal, jsou hanebníci.
(48) I tobě jsme seslali Písmo
s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo
zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co
seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná,
vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z
vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl
Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem
jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás
vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se
vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu
se uskuteční návrat vás všech, a On vás
poučí o tom, o čem jste byli v rozporu.
(49) A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co
Bůh seslal, a nenásleduj jejich učení scestná a
dej si pozor, aby tě neodvrátili od části z toho, co ti
Bůh seslal. Obrátí-li se zády, pak věz, že
Bůh je chce postihnout za některé z hříchů jejich,
neboť většina z lidí jsou hanebníci.
(50) Cožpak oni touží po
rozsudcích z doby nevědomosti? Kdo může být pro
lid pevně přesvědčený lepším soudcem
než Bůh?
(51) Vy, kteří
věříte! Neberte si židy a křesťany jako
přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni
druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten
stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid
nespravedlivý.
(52) A vidíš ty, v jejichž
srdcích je choroba, horlivě mezi nimi obcházet a
říkat: "Bojíme se, aby nás nepostihl obrat
osudu!" Však možná, že Bůh přinese
úspěch anebo nějaké Své rozhodnutí, takže tito
lidé začnou litovat toho, co skrývali ve svých
duších,
(53) a řeknou ti, kdož
uvěřili: "Což nejsou to tíž, kteří
přísahali při Bohu slavnostními přísahami,
nejsou doopravdy s námi?" Marné budou jejich skutky a stanou se z
nich ti, kdož ztrátu utrpí.
(54) Vy, kteří
věříte! Kdo z vás se odřekne
náboženství svého . . . A Bůh přivede lidi, které
bude milovat a kteří budou milovat Jeho a kteří budou
pokorní vůči věřícím a
přísní vůči nevěřícím,
budou bojovat na cestě Boží a nebudou se bát
výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji
uštědřuje, komu chce, a Bůh je velkorysý,
vševědoucí.
(55) Vaším přítelem
je jedině Bůh a Jeho posel a ti, kdož věří,
dodržují modlitbu, dávají almužnu a
sklánějí se.
(56) A kdo si bere za přátele
Boha a Jeho posla a věřící, ten patří ke
straně Boží - a tito zvítězí!
(57) Vy, kteří
věříte! Neberte si za přátele ty, kterým je
vaše náboženství pro posměch a pro
zábavu,ať jsou již z těch, jimž dostalo se
Písma před vámi, či ať jsou z
nevěřících. A bojte se Boha, jste-li
věřící!
(58) A když voláte k
modlitbě, tropí si z toho posměšky a je jim to pro
zábavu - a je to proto, že je to lid, jenž ničemu
nerozumí.
(59) Rci: "Vlastníci
Písma! Nenávidíte nás snad jedině proto,
že jsme uvěřili v Boha a v to, co bylo sesláno
nám, a v to, co bylo sesláno dříve? Však
většina z vás jsou hanebníci."
(60) Rci: "Mám vám
oznámit něco horšího než odplatu, která je
u Boha? Ti, které Bůh proklel a na něž se rozhněval a z nichž
učinil opice a vepře, a ti, kteří uctívají
Tághúta - ti jsou v nejhorším postavení a
nejdále zbloudili z cesty rovné."
(61) Když k vám
přišli, řekli: "Uvěřili jsme!" Avšak v
nevěrectví přišli a s nevěrectvím odešli
a Bůh nejlépe zná, co skrývali.
(62) A vidíš mnohé z nich, jak
pospíchají k hříchu, k nespravedlnosti a k
pohlcování toho, čeho neprávem nabyli. Jak hnusné je
to, co dělají!
(63) Proč jim nezabrání
rabíni a učenci, aby nevedli hříšné řeči
a nepohlcovali neprávem nabyté? Jak hnusné je to, co provádějí.
(64) A říkají židé:
"Boží ruka je spoutána okovy!" Nechť jsou
jejich ruce spoutány okovy a nechť jsou prokleti za to, co
říkají! Nikoliv, obě Jeho ruce jsou rozevřeny a On
uštědřuje, jak chce. To, co ti bylo sesláno od
Pána tvého, v mnohých z nich jen rozmnožuje vzpurnost a
nevěrectví. A uvrhli jsme mezi ně
nepřátelství a nenávist až do dne
zmrtvýchvstání. A kdykoliv zažehnou oheň
války, Bůh jej uhasí; a usilují
šířit po zemi pohoršení, avšak Bůh
nemiluje ty, kdož pohoršení šíří.
(65) Kdyby vlastníci Písma
uvěřili a báli se Boha, věru bychom jim vymazali jejich
špatné skutky a zajisté bychom je uvedli do zahrad rozkoší;
(66) a kdyby dodržovali Tóru a
evangelium a to, co sesláno jim bylo od Pána jejich, věru by
mohli požívat z toho, co je nad nimi i co je pod nimi. Mezi nimi je
obec, jež kráčí středem, avšak jak hnusné je
to, co většina z nich provádí.
(67) Posle, předej to, co ti bylo
sesláno od Pána tvého! Neučiníš-li tak, pak
nesplníš své poslání. Vždyť Bůh
tě ochrání před lidmi; Bůh věru nevede správnou
cestou lid nevěřící.
(68) Rci: "Vlastnící
Písma, nedosáhnete ničeho, pokud nebudete dodržovat
Tóru, evangelium a to, co vám bylo Pánem vaším
sesláno." Avšak to, co ti bylo sesláno Pánem
tvým, v mnohých z nich jen rozmnožuje vzpurnost a
nevěrectví; však nermuť se pro lid
nevěřící!
(69) Věru ti, kdož
uvěřili, a ti, kdož vyznávají
židovství, a sabejci a křesťané - vůbec ti,
kdož uvěřili v Boha a v den poslední a dobré skutky
konali, ti nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.
(70) A věru jsme kdysi uzavřeli
úmluvu s dítkami Izraele a vyslali jsme k nim posly. Kdykoliv
však k nim přišli poslové s něčím, čeho si
duše jejich nepřály, část z nich prohlásili
za lháře a část zabili.
(71) Domnívali se, že to
není zkouška, a byli slepí a hluší, leč
Bůh jim později odpustil, avšak i potom většina z nich
oslepla a ohluchla. A Bůh jasně zří, co
dělají.
(72) A věru jsou
nevěřící ti, kdož říkají:
"Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!" A pravil
Mesiáš: "Dítka Izraele, uctívejte Boha,
Pána mého i Pána vašeho! Kdo bude přidružovat k
Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu
příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou
mít pomocníky."
(73) A jsou věru
nevěřící ti, kdo prohlašují: "Bůh
je třetí z trojice" - zatímco není božstva
kromě Boha jediného. A nepřestanou-li s tím, co říkají,
věru se dotkne těch, kdož z nich jsou
nevěřící, trest bolestný!
(74) Proč se tedy kajícně
neobrátí k Bohu a neprosí jej za
odpuštění, když Bůh zajisté je
odpouštějící a slitovný?
(75) Mesiáš, syn Mariin,
není leč posel, před nímž byli již poslové
jiní. A matka jeho byla pravdomluvná - a oba se živili
pokrmy. Pohleď, jak jim objasňujeme znamení, a pohleď, do
jakých lží se dostali!
(76) Rci: "Což budete
uctívat místo Boha něco, co vám nemůže
způsobit škodu ani užitek? A Bůh je ten, jenž
slyšící je i vševědoucí."
(77) Rci: "Vlastníci
Písma! Nepřehánějte v náboženství
svém, mluvte jen pravdu a nenásledujte scestná učení
lidí, kteří zbloudili již před vámi a dali
zbloudit mnoha jiným - a ti věru zbloudili z cesty rovné!"
(78) Byly proklety ty z dětí
Izraele, které neuvěřily, jazykem Davida i Ježíše,
syna Mariina. A to bylo za to, že neposlouchali a byli
přestupníky
(79) a že si vzájemně
nezakazovali konání zavrženíhodného. A jak hnusné
bylo to, co dělali!
(80) A vidíš mnohé z nich se
přátelit s nevěřícími. A to, co již
dříve pro sebe si připravili, je tak hnusné, že Bůh
se na ně rozhněval - a v trestu svém budou nesmrtelní!
(81) Kdyby byli věřili v Boha, v
proroka a v to, co mu bylo sesláno, nebyli by se s nimi
přátelili, avšak mnozí z nich jsou věru
hanebníci.
(82) A věru zjistíš,
že lidé, kteří jsou největšími
nepřáteli věřících, jsou židé, a ti,
kdo k Bohu přidružují; a zjistíš, že lidé, kteří
jsou největšími přáteli
věřících, jsou ti, kdož říkají:
"Jsme křesťané!" A je to proto, že jsou mezi nimi
kněží a mniši a že nejsou pýchou
naplněni.
(83) A když slyší to, co
bylo poslu sesláno, spatříš jejich oči se plnit
slzami z poznání pravdy a říkat: "Pane
náš, uvěřili jsme, zapiš nás mezi ty,
kdož to dosvědčují!
(84) Proč bychom neměli
věřit v Boha a v to, co nám přišlo z pravdy,
když toužíme, aby nás Pán náš uvedl
do ráje spolu s lidmi bezúhonnými?"
(85) A Bůh je odmění za
to, co říkají, zahradami, pod nimiž řeky tekou a v
nichž nesmrtelní budou. A to je odměna za to, že dobro
konali.
(86) Avšak ti, kdož
neuvěřili a znamení Naše za lež prohlásili,
ti budou pekla obyvateli.
(87) Vy, kteří
věříte! Nezakazujte výtečné pokrmy, jež
vám Bůh dovolil, a nepřestupujte Jeho příkazy -
vždyť Bůh věru nemiluje přestupníky.
(88) Jezte z toho, co vám Bůh
uštědřil jako dovolené a výtečné, a bojte se Boha, v
něhož věříte!
(89) Bůh vás nebude
plísnit za lehkomyslnost ve vašich přísahách,
ale bude vás plísnit za to, k čemu jste se v
přísahách zavázali a nedodrželi to.
Vykoupením za to budiž nakrmení deseti chudáků
jídlem průměrným, jímž stravujete své
rodiny, anebo jejich ošacení či propuštění
otroka. A kdo k tomu nenalezne možnosti, nechť postí se
tři dny - a to je vykoupení za přísahy vaše, které
jste nedodrželi. Dávejte tedy pozor na přísahy své; a
takto vám Bůh znamení Svá objasňuje - snad
budete vděční!
(90) Vy, kteří
věříte! Víno, hra majsir, obětní kameny a
vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné
z díla satanova. Vystříhejte se toho - a možná,
že budete blaženi.
(91) Satan chce mezi vámi
podnítit pomocí vína a hry majsiru
nepřátelství a nenávist a odvést vás od
vzývání Boha a od modlitby. Přestanete s tím
tedy?
(92) Poslouchejte Boha a poslouchejte posla
a mějte se na pozoru! Jestliže se však odvrátíte,
vězte, že poslu Našemu přísluší toliko
jasné oznámení.
(93) Není hříchem pro
ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, to, co
pojídají, pokud jsou bohabojní,
věřící a zbožné skutky konají a jsou
nadále bohabojní a věřící a zůstanou
bohabojnými a zbožnými. A Bůh miluje ty, kdož
zbožné skutky konají.
(94) Vy, kteří
věříte! Bůh vás bude dozajista zkoušet
něčím z kořisti, kterou na lovu získají
vaše ruce a vaše kopí. A Bůh tak činí, aby
poznal, kdo bojí se Ho v skrytu duše své. A kdo přestoupí
po tomto zákazu, toho stihne trest bolestný.
(95) Vy, kteří
věříte! Nezabíjejte zvěř, jste-li ve stavu
poutního zasvěcení! Kdo z vás ji úmyslně
zabije, ať dá v náhradu tolik skotu, kolik zabil
zvěře. A nechť dva muži spravedliví z vás to
rozsoudí a nechť je to dáno jako oběť, jež
dospěje ke Ka´bě. Anebo bude vykoupením nakrmení
chudáků či půst, který se tomu rovná, aby
tak člověk okusil následek činu svého. Bůh již
vymazal to, co stalo se dříve, kdo však to bude opakovat, tomu
se Bůh pomstí - a Bůh mocný je i pán pomsty!
(96) Je vám dovoleno lovit v
moři a mít z toho jídlo k užitku vám i pocestným;
však zakázán je vám lov na souši, pokud jste ve
stavu poutního zasvěcení. A bojte se Boha, k němuž
budete jednou shromážděni.
(97) A Bůh ustanovil Ka´bu
chrámem posvátným, vztyčeným pro lidi, a
ustanovil měsíc posvátný i obětní
zvířata a ověnčení - a to proto, abyste
zvěděli, že Bůh zná vše, co na nebesích
je i na zemi, a že Bůh ví o každé věci.
(98) Vězte, že Bůh je
strašný v trestání Svém a že Bůh je i
odpouštějící, slitovný.
(99) A poslu
přísluší toliko oznámení; však
Bůh dobře ví, co najevo dáváte i co
tajíte.
(100) Rci: "Špatné a dobré si
není
(101) Vy, kteří
věříte! Nevyptávejte se na věci, které by
vás, kdyby vám byly prozrazeny, zarmoutily. Jestliže
však se na ně otážete, až bude seslán
Korán celý, budou vám prozrazeny - a Bůh vám
to promine, neboť On odpouštějící je i laskavý.
(102) A dotazovali se na ně již
lidé před vámi, avšak poté se kvůli tomu stali
nevěřícími.
(103) A Bůh neustanovil ani
bahíru, ani sá'ibu, ani wasílu, ani hámi,
avšak ti, kdož neuvěřili, si vymyslili tyto lži proti
Bohu - a většina z nich nemá rozum žádný.
(104) Když je jim řečeno:
"Pojďte k tomu, co seslal Bůh, a k poslovi!",
odpovídají: "Nám postačí, co u otců
svých jsme nalezli!" Ale což když otcové jejich nic
neznali a po správné cestě nebyli vedeni?
(105) Vy, kteří
věříte! Za duše své jste sami odpovědni;
neuškodí vám ten, kdo zbloudil, jste-li vy sami
správnou cestou vedeni. K Bohu se všichni navrátíte a
On vám již oznámí, co jste dělali.
(106) Vy, kteří
věříte! Nechť je vzato svědectví mezi
vámi, když smrt se přiblíží k
některému z vás, ve chvíli, kdy činí
závěť. Nechť svědčí dva muži
spravedliví z vás nebo dva jiní, kteří nejsou
z vás, cestujete-li po zemi a postihne vás pohroma smrti.
Zadržíte ty dva po modlitbě, a máte-li pochybnosti,
nechť při Bohu přisahají řkouce:
"Neprodáme to za žádnou cenu, i kdyby se jednalo o
našeho příbuzného, a neukryjeme svědectví
před Bohem dané. A kdybychom tak učinili, nechť
patříme mezi hříšníky!"
(107) Jestliže se však
ukáže, že oba si zaslouží obvinění z
hříchu, pak nechť místo jejich zaujmou dva jiní
z těch, kdož více si toho zasluhují a jsou přáteli
(umírajícího?), a nechť přísahají
při Bohu: "Věru je naše svědectví
pravdivější než svědectví oněch dvou a
my se nedopustíme přestupků, jinak bychom patřili mezi
nespravedlivé!"
(108) A toto je
nejvhodnější k tomu, aby vydali svědectví v jeho
pravé podobě, anebo aby se báli, že jejich přísaha
bude odmítnuta poté, co poruší své přísahy. A
bojte se Boha a naslouchejte! Bůh nepovede cestou správnou lid
hanebníků.
(109) V den, kdy Bůh
shromáždí posly, řekne jim: "Co bylo vám
odpověděno?" I odvětí: "Nemáme o tom
vědomosti žádné, Tys věru ten, jenž sám zná
nepoznatelné."
(110) A hle, řekne Bůh:
"Ježíši, synu Mariin, pomni milosti Mé kterou jsem
prokázal tobě i matce tvé, když podpořil jsem tě
duchem svatým a hovořils s lidmi v kolébce i jako dospělý;
když naučil jsem tě Písmu, moudrosti, Tóře i
Evangeliu; a když vytvořils z hlíny podoby ptáků z
dovolení Mého a dýchls na ně a staly se ptáky
skutečnými z dovolení Mého; a když uzdravils slepého a
malomocného z dovoleni Mého a dals vstát mrtvým z hrobů z
dovolení Mého. A odehnal jsem od tebe dítka Izraele, když
přišels k nim s důkazy jasnými a když řekli ti
z nich, kdož neuvěřili: Tohle není leč
kouzelnictví zjevné!
(111) A když jsem vnukl
apoštolům: ,Věřte ve Mne a v posla Mého!? a oni
odpověděli: ,Uvěřili jsme a dosvědč, že jsme
do vůle Tvé se odevzdali!?"
(112) A hle, pravili apoštolové:
"Ježíši, synu Mariin, může nám
Pán tvůj seslat z nebe stůl prostřený?" I
odvětil: "Bojte se Boha, jste-li
věřící!"
(113) Řekli: "Chceme z něho
pojíst, aby upokojila se srdce naše a abychom zvěděli,
žes k nám mluvil pravdu, a mohli pak být svědky o
tom!"
(114) I zvolal Ježíš, syn
Mariin: "Veliký Bože, Pane náš! Sešli
nám stůl prostřený z nebes, jenž svátkem
bude pro nás, jak pro prvního, tak i pro posledního z
nás, i znamením od Tebe! A dej nám příděl
štědrý, vždyť Tys nejlepší z
uštědřovatelů!"
(115) I řekl Bůh: "Dozajista
vám jej sešlu. Kdokoliv z vás však bude i potom
nevěřící, toho potrestám trestem, jakým
jsem nepotrestal nikoho z lidstva veškerého!"
(116) A hle, pravil Bůh:
"Ježíši, synu Mariin, zdaž jsi to byl ty, kdo
řekl lidem ,Vezměte si mne a matku mou jako dvě božstva
vedle Boha??" I odpověděl: "Sláva Tobě! Nebylo
na mne, abych říkal něco, k čemu jsem neměl
právo! Kdybych to byl býval řekl, byl bys to dobře
věděl, neboť Ty znáš, co je v duši mé,
zatímco já neznám, co je v Tvé duši, vždyť
Ty jediný znáš nepoznatelné.
(117) Neříkal jsem jim, leda to,
cos mi nařídil, to jest: Uctívejte Boha, Pána mého i
Pána vašeho! A byl jsem svědkem o nich, dokud jsem žil
mezi nimi. A když jsi mne povolal k Sobě, byls to Ty, kdo byl nad
nimi dozorcem - a Tys svědkem věcí všech.
(118) Potrestáš-li je -
vždyť jsou služebníky Tvými;
odpustíš-li jim - vždyť Tys věru mocný i
moudrý!"
(119) I řekne Bůh: "Toto je
den, kdy prospěje pravdomluvným pravdomluvnost jejich." Pro
ně jsou určeny zahrady, pod nimiž řeky tekou, a v nich
nesmrtelní navěky budou. A Bůh v nich nalezne
zalíbení a oni naleznou zalíbení v Něm a to
úspěch bude nesmírný.
(120) A Bohu náleží
království na nebesích i na zemi i vše, co je mezi
nimi - a On nade všemi věcmi je mocný!