Adh-Dhaariyat
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Při rychle
běžících,
(2) břímě
nesoucích,
(3) lehce plynoucích
(4) a rozkaz
rozdělujících!
(5) To, co vám je slíbeno, je
vskutku pravdivé
(6) a soud dozajista nastane!
(7) Při nebi plném drah
hvězdných,
(8) vy libujete si v řečech
rozporných,
(9) od nichž odvrátí se
ten, kdo byl odvrácen.
(10) Nechť zhynou lháři
prolhaní,
(11) kteří v hlouposti své jsou
lhostejní
(12) a ptají se: "Kdy
dostaví se den poslední?"
(13) V den, kdy budou ohněm
zkoušeni!
(14) "Okuste tuto svou zkoušku!
Tohle je to, co přáli jste si uspíšit!"
(15) Však v zahradách a u
pramenů bohabojní budou dlít
(16) přijímajíce to, co
Pán jejich jim dává, neb před tím dobré skutky
konali
(17) a jen malou část noci
spávali
(18) a za úsvitu o
odpuštění prosívali
(19) a ze svých majetků
vždy patřičně žebrákům a nemajetným
dávali.
(20) Na zemi znamení jsou pro
věřící přesvědčené,
(21) a také ve vašich
duších. Což jasně to nezříte?
(22) A na nebesích je
váš příděl obživy a rovněž to, co
vám je slíbeno.
(23) Při Pánu nebes i
země, toto je skutečnost stejná jako to, že
hovoříte.
(24) Zdaž doneslo se ti o
Abrahamových poctěných hostech vyprávění?
(25) Hle, vešli k němu a pravili
"Mír", a on odvětil: "I vám mír, lidé
neznámí!"
(26) A k rodině své odešel a
tučné tele připravil
(27) a se slovy "Což jíst
nebudete?" jim je předložil.
(28) A pocítil strach před
nimi, však oni mu pak pravili "Neboj se!" a zvěst o
narození chlapce moudrého mu oznámili.
(29) Pak žena jeho přiběhla
vzrušena a do tváře se bila a volala: "Vždyť
já neplodná jsem již stařena!"
(30) I odpověděli: "Takto
Pán tvůj
(31) A otázal se Abraham:
"Jaká věc vás přivádí, vyslanci?"
(32) Odvětili: "Posláni
jsme byli mezi lidi hříšné,
(33) abychom na ně seslali kameny z
hlíny pálené,
(34) u Pána tvého jmény
přestupníků označené."
(35) Ty z nich, kdož
věřící byli, jsme odtamtud vyvedli,
(36) však dům jen jediný
těch, kdož do vůle Boží se odevzdali, jsme tam
nalezli.
(37) A zanechali jsme je jako
znamení těm, kdo trestu bolestného se obávají.
(38) . . . A o Mojžíšovi;
hle, vyslali jsme jej k Faraónovi se zjevnou pravomocí,
(39) ten však se obrátil i se
svou oporou a prohlásil: "Kouzelník je to nebo
blázen!"
(40) A uchvátili jsme jej i vojska
jeho a do moře jsme je uvrhli, neb pokárání byl
hoden.
(41) . . . A o Ádovcích; hle,
vyslali jsme proti nim vichřici zničující,
(42) jež nic z toho, nad
čím se převalila, nenechala, aby v prach to neproměnila.
(43) . . . A o Thamúdovcích;
hle, bylo jim řečeno: Užívejte si ještě
nějakou chvíli!
(44) Však rozkazu Pána svého
neposlechli a zemětřesení je postihlo, zatímco se
dívali,
(45) a nebyli schopni se zpříma
postavit a nebylo jim pomoci.
(46) . . . A o lidu Noemově před
nimi, a to byli hanebníci!
(47) Nebe jsme důkladně
postavili, vždyť My jsme rozšiřovateli,
(48) a zemi jsme rozprostřeli - a jak
výteční jsme v tom byli!
(49) A každou věc jsme v
párech stvořili - snad si to připomenete!
(50) K Bohu se utíkejte, neb
já jsem od Něho pro vás varovatel zjevný,
(51) a nepřidružujte k Bohu
žádné jiné božstvo, neb já jsem od Něho pro
vás varovatel zjevný!
(52) A stejně tak nepřišel k
těm, kdož před těmito byli, žádný posel,
aby o něm neprohlásili: "Kouzelník je to nebo
blázen!"
(53) Což po sobě to
dědí? Nikoliv, však lid je to vzpurný.
(54) Odvrať se proto od nich, a
nebudeš za to kárán!
(55) Připomínej,
vždyť připomenutí je věřícím
prospěšné!
(56) A džiny a lidi jsem jedině
proto stvořil, aby Mne uctívali,
(57) a nechci od nich
žádný příděl obživy a
netoužím po tom, aby Mne živili,
(58) vždyť Bůh sám je
živitel, vládce síly a nezviklatelný!
(59) Věru těm, kdož
křivdili, se dostane přídělu podobného,
přídělu jim rovných před nimi; nechť se tedy
o uspíšení nesnaží!
(60) Běda
nevěřícím v ten jejich den, jenž byl jim
přislíben!