Al-Munaafiqoon
Madinan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Když k tobě
přicházejí pokrytci, říkají:
"Dosvědčujeme, že jsi vskutku posel Boží!"
A Bůh dobře ví, žes vskutku Jeho posel, a Bůh
dosvědčuje, že pokrytci jsou vskutku lháři.
(2) A zaštíťují se
přísahami svými a přitom svádějí
jiné od cesty Boží. Jak hnusné je to, co dělají!
(3) A to je proto, že zprvu
uvěřili a potom se stali nevěřícími a srdce
jejich byla zapečetěna, takže nic nechápou.
(4) A když je vidíš,
líbí se ti osoby jejích, a když hovoří,
nasloucháš řeči jejich, jako by to byly trámy
podepřené. A domnívají se, že křik
každý je proti nim. Oni jsou nepřáteli, střež
se jich! Nechť Bůh proti nim bojuje! Do čeho se to jen dostali?
(5) A když se jim řekne:
"Pojďte, posel Boží poprosí za vás o
slitování," odvracejí hlavy své a vidíš
je, jak odmítají, jsouce pyšní.
(6) Je pro ně zcela jedno, zda za
ně prosíš o odpuštění, či nikoliv,
Bůh jim beztak neodpustí. Bůh přece nepovede cestou
správnou lid hanebníků.
(7) To jsou ti, kdož
říkají: "Nepřispívejte nic na ty, kdož
jsou s poslem Božím, ale ať utečou!" A Bohu
patří pokladnice nebes i země, ale pokrytci to
nechápou.
(8) A říkají
dále: "Věru, kdybychom se vrátili do Medíny,
vskutku by z ní nejmocnější vyhnal
nejubožejšího." Avšak moc náleží
Bohu a poslu Jeho a věřícím, leč pokrytci to
nevědí.
(9) Vy, kteří
věříte! Nechť vás majetky vaše a děti
vaše neodlákají od vzpomínání Boha. A
ti, kdož tak učiní, ti věru ztrátu utrpí.
(10) Rozdávejte z toho, co jsme
vám uštědřili, dříve než každého z
vás zastihne smrt a než vykřikne: "Pane můj, kdybys
mi mohl dát odklad do lhůty blízké, abych mohl dávat
almužny a stát se jedním z bezúhonných!"
(11) Ale Bůh nedá odklad
duši žádné, když dostaví se lhůta
její, a Bůh dobře je zpraven o všem, co
děláte.