Al-Qalam

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Nún. Při peru a při tom, co píší,

(2) díky milosti Pána svého ty blázen žádný nejsi!

(3) A věru tě očekává odměna neupomínaná,

(4) vždyť vskutku povaha tvá je vznešená.

(5) A spatříš ty a také oni spatří,

(6) kdo z vás je pokušením svedený.

(7) Pán tvůj nejlépe zná, kdož z cesty jeho zbloudili, a dobře ví i o těch, kdož správně jsou vedeni.

(8) Neposlouchej ty, kdo za lháře tě prohlásili!

(9) Rádi by, abys jim lichotil, a pak i oni by ti lichotili.

(10) Neposlouchej žádného křivopřísežníka hnusného,

(11) klevetníka s pomluvami obcházejícího,

(12) dobrému se na odpor stavějícího, nepřítele hříšného,

(13) násilníka, a k tomu původu pochybného

(14) - i když je majetný a syny obdařen!

(15) Když jsou před ním přednášeny naše verše, volá: "Povídačky starých!"

(16) Však bude námi na rypáku označen!

(17) A podrobujeme je zkoušce podobné té, jíž podrobili jsme majitele zahrady, kteří přísahali, že půjdou do ní zrána úrodu sklidit,

(18) však nepronesli: "Bude-li Bůh chtít!"

(19) A zatímco spali, jedna z metel Pána tvého ji navštívila,

(20) takže za jitra zahrada jak očesána byla.

(21) A zrána na sebe volali:

(22) "Pojďme časně na svá pole, abychom všechno sklidili!"

(23) A na cestu se vydali a vzájemně si šeptali:

(24) "Jen aby nám sem dnes žádný nuzák nepřišel!"

(25) A tak za jitra vyrazili, aby rozhodnutí své vyplnili,

(26) však vidouce zahradu, vykřikli: "Věru jsme v bludu byli!

(27) Ba co víc, vždyť nezbylo nám vůbec nic!"

(28) I pravil nejobezřetnější z nich: "Což neříkal jsem vám, že slávu Boží pronésti jsme měli?"

(29) A zvolali: "Sláva budiž Pánu našemu, vždyť vskutku jsme nespravedliví byli."

(30) A vzájemně si výčitky činili

(31) řkouce: "Běda nám, vpravdě jsme vzpurní byli;

(32) ale snad Pán náš výměnou za ni nám lepší dá, vždyť my věru po Pánu svém touhu máme!"

(33) Takový bývá trest na tomto světě, však trest na onom světě ještě větší bude - kéž by si to uvědomili!

(34) Bohabojní pak u Pána svého v zahradách slastí žíti budou.

(35) Což učiníme ty, kdož do vůle Boží se odevzdali, stejnými jako hříšníky?

(36) Co je vám, že tak soudíte?

(37) Máte snad Písmo, z něhož studujete,

(38) a je v něm pro vás jen to, co si vyberete?

(39) Či jste snad s Námi spojeni přísahami platnými do dne zmrtvýchvstání, že dostanete to, co sami rozhodnete?

(40) Zeptej se jich, kteří z nich jsou toho ručiteli,

(41) či zda mají společníky? Ať tedy přivedou své společníky - pravdu hovoří-li -

(42) v den, kdy lýtka budou obnažena a oni výzvu dostanou, aby na zem padli, a schopni toho nebudou.

(43) A hanba na ně padne a zraky ponížením sklopí: vždyť k padnutí na zem vyzváni byli, když ještě v bezpečí na zemi žili.

(44) Nech mne s těmi, kdož toto vyprávění za lež prohlásili; postupně zkázu k nim přivedu, aniž místo, odkud přišla, tušit budou.

(45) Já značný jim dávám odklad, však jistý je můj úklad!

(46) Či žádáš od nich odměnu a zatímco je dluhy tíží

(47) anebo znají nepoznatelné z něhož si píší?

(48) Trpělivě tedy vyčkávej rozsudek Pána svého a nebuď jako onen s rybou, jenž o pomoc volal, když cítil úzkost tísnivou.

(49) A kdyby ho nebylo dostihlo Pána jeho dobrodiní, na holou zemi býval by byl vyvržen pln zahanbení.

(50) Však Pán jeho si jej vyvolil a jedním z bezúhonných jej učinil.

(51) A nevěřící, když připomenutí slyší, div že pohledy tě neproklínají a hovoří: "On džiny je posedlý věru!"

(52) Však není to než připomenutí lidstvu všemu!