Al-A'raaf
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Alif lám mím sád!
(2) Toto je Písmo, které ti bylo
sesláno - nechť není v hrudi tvé ohledně něho
obavy žádné abys jím varoval a aby bylo pro
věřící připomenutím.
(3) Následujte to, co bylo
vám sesláno od Pána vašeho, a nenásledujte
jiných pánů vedle Něho! Jak málo si to
připomínáte!
(4) Kolik měst jsme již
zahubili! Přísnost Naše je zastihla za noci anebo za poledne.
(5) A když postihla je
přísnost Naše, zmohli se jedině na zvolání:
"Věru jsme byli nespravedliví!"
(6) A zajisté se budeme tázat
těch, k nimž poslové byli vysláni, a budeme se ptát i
vyslanců Božích,
(7) a věru jim sdělíme se
znalostí vše, vždyť My jsme nebyli
nepřítomni.
(8) V ten den bude váhou pravda;
ti, jichž váha bude obtěžkána dobrými
skutky, ti blaženi budou,
(9) zatímco ti, jichž
váha bude lehká, sami sobě ztrátu způsobili
tím, že nespravedliví k znamením Našim byli.
(10) A umístili jsme vás na
zemi a připravili jsme pro vás na ní obživu - a jak
málo jste vy vděční!
(11) A vskutku jsme vás
stvořili a potom jsme vám podobu dali a posléze jsme k
andělům pravili: "Padněte na zem před Adamem!" A
padli všichni před ním kromě Iblíse, jenž
nebyl mezi těmi, kdož se klaněli.
(12) Pravil Bůh: "Co ti
zabránilo, abys padl, když jsem ti to poručil?"
Odpověděl: "Já lepší jsem než on, mne z
ohně jsi stvořil, jeho však jen z hlíny."
(13) Pravil Bůh: "Sestup odsud,
neboť ti nepřísluší, aby ses zde
pyšným ukazoval! Odejdi, neboť věru budeš z
opovržených!"
(14) Řekl Iblís:
"Popřej mi odklad až do dne, kdy budou
vzkříšeni!"
(15) Pravil Bůh: "Budiž tedy
mezi těmi, jimž odklad je dán!"
(16) Řekl Iblís: "Za to,
žes mne odvrhl, budu věru na ně číhat na
přímé stezce Tvé
(17) a pak je budu pokoušet
zepředu i zezadu, zprava i zleva, takže většinu z nich
shledáš nevděčnými!"
(18) Pravil Bůh: "Odejdi odsud
zahanben a zavržen! Však těmi, kdož následovat
tě budou, já věru peklo naplním všemi!
(19) A ty, Adame, obývej s
manželkou svou ráj! Jezte, z čeho se vám zachce, ale
nepřibližujte se k tomuto stromu, abyste se nestali
nespravedlivými!"
(20) Však satan jim oběma
našeptal, aby odhalili to, co dosud před nimi bylo skryto z nahoty
jejich, a řekl: "Pán váš zakázal vám
tento strom jen proto, abyste se nestali anděly či nesmrtelnými!"
(21) A přísahal jim:
"Já vaším rádcem jsem dobrým."
(22) A takto je mámením
svým v bloudění zavedl. A když oba ochutnali ze stromu,
odhalila se jim nahota jejich a jali se šíti na sebe oděvy z
listí rajského. A zavolal na ně Pán jejich: "Což
jsem vám dvěma nezakázal tento strom a neřekl
vám, že satan je vaším nepřítelem
zjevným?"
(23) Odpověděli: "Pane
náš, věru jsme sami sobě ukřivdili; jestliže se
nad námi neslituješ a neodpustíš nám, budeme
věru z těch, jež ztráta postihla."
(24) Řekl Pán: "Sestupte z
ráje! Jedni druhým nepřáteli budete a na zemi bude
místo vašeho pobytu a užívání jen na
čas určený!"
(25) A pravil dále: "Na
ní žít budete a na ní i zemřete a z ní
pak budete vyvedeni."
(26) Synové Adamovi, seslali jsme
vám již oděvy, které nahotu vaši
přikrývají, i ozdoby, avšak oděv bohabojnosti je
lepší. A toto je jedno ze znamení Božích - snad
si to připomenou!
(27) Synové Adamovi! Nechť vás
nepokouší satan tak, jako způsobil odchod rodičů
vašich z ráje, strhávaje z nich oděv, aby jim
ukázal nahotu jejich! A dívá se na vás on i jeho
spřeženci z místa, kde je nevidíte. A věru jsme
učinili satany přáteli těch, kdož
nevěří!
(28) A když se dopustí
necudnosti nějaké, říkají: "Nalezli jsme otce své,
že takto činí, a nám tak nařídil
Bůh!" Odpověz: "Bůh nikdy nepřikazuje necudnosti!
Chcete snad mluvit o Bohu něco, co vůbec neznáte?"
(29) Rci: "Pán můj
spravedlnost přikazuje! Obracejte k Němu tváře své u
modlitebny každé a vzývejte Jej, upřímně mu
zasvěcujíce svou víru! A jak vás stvořil poprvé,
tak se k Němu i navrátíte."
(30) Jednu skupinu On správnou
cestou vede, zatímco druhou odsoudil k bloudění, takže
si vzali místo Boha za přátele satany, a přitom si
myslí, že po správné cestě jsou vedeni.
(31) Synové Adamovi! Odívejte se do
šatů ozdobných v modlitebně každé! Jezte a pijte,
avšak nepřehánějte, vždyť On nemiluje ty,
kdož přehánějí!.
(32) Rci: "Kdo zakázal
šaty ozdobné, jež Bůh seslal služebníkům
Svým podobně jako výtečné věci pro
obživu?" Odpověz: "Toto je dáno na dobu života
pozemského těm, kdož uvěřili, a bude to pro ně
čisté v den zmrtvýchvstání." A takto My
činíme srozumitelnými znamení pro lid
vědoucí.
(33) Rci: Pán můj věru
zakázal jen necudnosti veřejné i tajné, hřích a
bezprávnou svévoli; a dále, abyste přidružovali k Bohu
to, k čemu On neseslal oprávnění, a mluvili o Bohu to,
o čem nemáte ponětí."
(34) A každý národ
má svou lhůtu danou, a když se lhůta jeho
dovrší, nemůže ji odložit ani uspíšit ni
o hodinu jedinou.
(35) Synové Adamovi! Věru k vám
přijdou poslové z vašich řad vzešlí, aby vám
sdělili Má znamení. Ti, kdož jsou bohabojní a
dobré skutky konají, ti strach mít nemusí a nebudou
zarmouceni!
(36) Avšak ti, kdož Má
znamení za lež prohlašovali a s pýchou se od nich
odvraceli, ti budou ohně obyvateli a v něm zůstanou
nesmrtelní.
(37) A kdo je
nespravedlivější než ten, kdo o Bohu si lži vymyslil
či znamení Jeho za lež prohlásil? Takovým
dostane se podílu jejich podle toho, co v Knize je napsáno.
Až k nim přijdou vyslanci Naši, aby je k nám povolali,
zeptají se: "Kde jsou ti, které jste vedle Boha
vzývali?" A tehdy odvětí: "Ztratili se
nám!" - a takto sami o sobě dosvědčí, že
byli nevěřící.
(38) A řekne Bůh: ,,Vstupte do
ohně mezi národy z džinů a lidí, které již
zmizely před vámi!" A kdykoliv vstoupí do něho
národ některý, proklínat bude sobě podobné, a
až nakonec se v něm octnou všechny vespolek, tu poslední
řeknou o prvních: "Pane náš, tihle nás z
cesty svedli, vyměř jim trest ohně
dvojnásobný!" A odpoví; "Všem dostane se
dvojnásobku, avšak vy to ještě nevíte."
(39) A řeknou národy
první posledním: "Nepatří vám, abyste
měly přednost nějakou před námi, okuste tedy trest
za to, co jste si vysloužily!"
(40) Věru těm, kdož
znamení Naše za lživá prohlašovali a
pyšně se od nich odvraceli, nebudou otevřeny nebes brány
a oni nevstoupí do ráje, dokud neprojde velbloud uchem jehly. A takto
My odměňujeme provinilé.
(41) Pro ně budou v pekle
lůžka připravena a na nich pokrývky ohnivé - a takto My
odměňujeme nespravedlivé!
(42) Avšak ti, kdož
uvěřili a dobré skutky konali a My duši každé
ukládáme jen to, nač stačí, ti budou ráje
obyvateli a v něm budou nesmrtelní.
(43) A vyjmeme z hrudí jejich
nenávist veškerou a pod nimi řeky potekou - a budou
říkat: "Chvála Bohu, jenž nás sem uvedl! My
sami bychom nebyli nalezli správnou cestu, kdyby nás Bůh
nebyl na ni zavedl; a přinesli nám poslové Pána našeho
pravdu." A bude na ně zavoláno: "Ráj tento byl
vám dán v dědictví za to, co jste konali."
(44) A zavolají obyvatelé
ráje na obyvatele ohně: "My shledali jsme, že to, co
Pánem naším bylo slíbeno, je pravda. Zdaž i vy
jste shledali slib Pána svého pravdivým?" A
odpovědí: "Ano!" A tehdy zavolá hlasatel mezi
nimi: "Nechť Bůh prokleje nespravedlivé,
(45) ty, kdož odvraceli jiné od cesty
Boží, přáli si ji pokřivit a nevěřili v
život posmrtný!"
(46) A mezi nimi bude
přepážka; a nad rozpoznáním budou ustanoveni
mužové, kteří rozeznají je podle známek jejich -
a ti zvolají na obyvatele ráje: "Mír s vámi!
Nevstoupí tam nespravedliví, byť po tom i
toužili!"
(47) A když se obrátí
zraky jejich k obyvatelům ohně, zvolají: "Pane
náš, neumisťuj nás společně s lidmi nespravedlivými!"
(48) A zvolají mužové
rozpoznání na lidi, jež rozeznají podle známek
jejich, řkouce: "Nebylo vám k ničemu vaše
hromadění majetku ani to, čím jste se vychloubali.
(49) Zdaž toto nejsou ti, o nichž
jste přísahali, že Bůh je milostí Svou neobdaří?
Vstupte do ráje a nemějte strach a nebuďte zarmouceni!"
(50) A vykřiknou obyvatelé ohně
na obyvatele ráje: "Vylijte na nás vodu nebo něco z
toho, co uštědřil vám Bůh!" A
odpovědí: "Bůh obojí zakázal pro nevěřící,
(51) kteří
náboženství své za hru a zábavu měli a které
zlákal život pozemský!" V ten den na ně
zapomeneme, tak jako oni zapomněli na setkání s tímto
dnem, a proto, že znamení Naše popírali.
(52) Zajisté přišli jsme k nim s
Písmem, jež vědomě jsme srozumitelným
učinili, aby stalo se věděním a milosrdenstvím pro
lid věřící.
(53) Což očekávají
něco jiného než výklad jeho? V ten den, kdy přijde
výklad jeho,řeknou ti, kdož dříve naň
zapomněli: "Poslové Pána našeho věru s pravdou
přišli. Což nemáme dnes přímluvce,
kteří by se za nás přimluvili? Anebo nemohli bychom se
vrátit na zem, abychom mohli vykonat něco jiného než to, co
jsme konali?" Avšak oni sami duše své zahubili a byli
opuštěni tím, co si vymyslili.
(54) Pánem vaším je
vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a
potom se usadil na trůně Svém. On pokrývá nocí
den, který se bez přestání žene za ní,
zatímco slunce, měsíc a hvězdy jsou rozkazu Jeho
podrobeny. Což Jemu nenáleží stvoření a
rozkazování? Požehnán buď Bůh, Pán
lidstva veškerého!
(55) Vzývejte Pána svého
pokorně a skrytě - vždyť On věru nemiluje
přestupníky!
(56) A nešiřte
pohoršení na zemi poté, co stala se na ní náprava! A
vzývejte Jej s bázní a touhou, neboť věru
milosrdenství Boží jest blízké pro ty, kdož
dobro konají.
(57) A On je ten, jenž větry
vysílá jako poselství radostné,
zvěstující milosrdenství Jeho. Když potom jsou
obtíženy mračny těžkými, ženeme je nad
krajinu mrtvou a sesíláme z nich vodu, jejíž pomocí
dáváme vyrůst všem druhům plodů. A
stejně tak dáme vyjíti mrtvým z jejich hrobů -
snad si to připomenete!
(58) Z dobré země
vyrůstají rostliny v hojnosti z dovolení Pána
jejího, zatímco ve špatné rostou jen řídce - a
takto činíme srozumitelnými znamení Naše pro lid
vděčný.
(59) A již kdysi jsme vyslali Noema k
lidu jeho; i pravil jim: "Lide můj, uctívejte Boha a
nemějte žádné božstvo jiné kromě Něho!
Já se věru pro vás obávám trestu dne
strašného!"
(60) Však velmoži z lidu jeho
řekli: "My vidíme, žes věru upadl do bludu
zjevného."
(61) I pravil: "Lide můj,
já nejsem v bludu, já posel jsem Pána lidstva
veškerého
(62) a předávám
vám poselství Pána svého, udílím vám
radu dobrou a vím od Boha to, co vy nevíte.
(63) Jste snad překvapeni, že se
vám dostalo připomenutí od Pána vašeho
prostřednictvím muže z vás, aby vás varoval a
abyste byli bohabojní - snad se nad vámi smiluje.
(64) Však oni za lháře jej
prohlásili; My pak zachránili jsme jej i ty, kdo spolu s
ním na lodi byli, zatímco jsme utopili ty, kdož
znamení Naše za lživá měli - a byl to věru
lid zaslepený.
(65) A vyslali jsme k Ádovcům
bratra jejich Húda, který řekl: "Lide můj,
uctívejte Boha a nemějte žádné božstvo jiné
kromě Něho - což nebudete bohabojní?"
(66) Však velmoži, ti, kdož
z lidu jeho byli nevěřící, řekli: "My
vidíme, žes do šílenství upadl, a my tě za
lháře pokládáme!"
(67) I pravil: "Lide můj,
já nejsem v šílenství, já posel jsem
Pána lidstva veškerého
(68) a předávám
vám poselství Pána svého a jsem
upřímným rádcem vaším.
(69) Jste snad překvapeni, že se
vám dostalo připomenutí od Pána vašeho
prostřednictvím muže z vás, aby vás varoval?
Vzpomeňte, že On vás nástupci po lidu Noemově
ustanovil a v postavách vašich vás mohutnými
učinil! Vzpomeňte dobrodiní Božího - snad budete
blažení!"
(70) I odpověděli:
"Zdaž jsi přišel k nám, abychom uctívali Boha
jediného a abychom opustili to, co uctívali otcové naši?
Předveď nám tedy to, čím nám
vyhrožuješ, patříš-li mezi pravdomluvné!"
(71) I zvolal: "Již na vás
dopadl trest a hněv Pána vašeho! Chcete se mnou
přít o jména,kterými jste vy a otcové vaši modly
nazvali a ohledně nichž Bůh neseslal žádné oprávnění?
Vyčkejte jen a já s vámi budu též čekat!"
(72) A zachránili jsme jej i ty,
kdož spolu s ním byli, z milosrdenství Svého a zahubili jsme
ty, kdož znamení Naše za lživá měli a
nevěřící byli!
(73) A vyslali jsme k
Thamúdovcům bratra jejich Sáliha, který řekl:
"Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádného
božstva jiného kromě Něho! A nyní již
přišel k vám jasný důkaz od Pána
vašeho: tato velbloudice Boží je pro vás
znamením - nechte ji pásti na zemi Boží,
nečiňte jí nic zlého, aby vás nepostihl trest
bolestný!
(74) Pomněte, že On vás
nástupci po Ádovcích učinil a že vás
usídlil v zemi, na jejíchž pláních si hrady
stavíte a v horách příbytky své si vytesáváte.
Pomněte dobrodiní Božího a nešiřte po zemi
pohoršení!
(75) I řekli velmoži, ti,
kdož pyšní byli z lidu jeho, těm, kdo
utištění byli, to je těm, kdo z nich uvěřili:
"Víte určitě, že Sálih je poslem Pána
svého?" Odpověděli: "My věru věříme v
to, s čím seslán byl."
(76) Řekli ti, kdož
pyšní byli: "My však nevěříme v to, v co
vy věříte."
(77) A ochromili velbloudici a
vzepřeli se tak rozkazu Pána svého řkouce:
"Sálihu, předveď nyní to, číms
nám hrozil, jsi-li jedním z poslů Božích!"
(78) A postihlo je
zemětřesení a nazítří ráno
leželi v domech svých tvářemi k zemi.
(79) I odvrátil se od nich
Sálih a pravil: "Lide můj, předal jsem vám
poselství Pána svého a udělil jsem vám dobrou radu,
ale vy zřejmě nemilujete rádce."
(80) A hle, pravil Lot lidu svému:
"Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před
vámi se žádný na světě tomto nedopustil?
(81) Vždyť vy z
vášně své k mužům vcházíte
místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu
míru překračuje!"
(82) A bylo odpovědí
národa jeho jedině to, že řekli: "Vyžeňte
je z města svého, neboť to jsou lidé, kteří o
čistotu usilují!"
(83) A zachránili jsme jej i rodinu
jeho kromě ženy jeho, jež byla s těmi, kdož se
omeškali.
(84) A seslali jsme na ně
déšť - a pohleď, jaký byl konec provinilců!
(85) A vyslali jsme k Madjanovcům
bratra jejich Šu´ajba a pravil jim: "Lide můj, uctívejte
Boha a nemějte žádného božstva jiného kromě
Něho! A již přišel k vám důkaz jasný od
Pána vašeho. Dávejte správné míry a
váhy, nezkracujte lidi v majetcích jejich a nešiřte
pohoršení na zemi poté, co stala se na ní náprava - a
věru to bude pro vás lepší, jste-li
věřící!
(86) A nesedávejte
výhružně u stezky každé, snažíce se
odstrašit od cesty Boží ty, kdož v Něj
uvěřili, a usilujíce o její pokřivení!
Pomněte, jak málo vás bylo a jak On vás
rozmnožil, a pohleďte, jaký byl konec těch, kdož
pohoršení šířili!
(87) Jestliže část z
vás uvěřila v to, s čím jsem byl poslán, a
druhá část nevěří,tedy buďte
trpěliví až do chvíle, kdy Bůh mezi námi a
jimi rozsoudí, vždyť On nejlepším je
soudcem!"
(88) I řekli velmoži, ti z lidu
jeho, kdož pyšní byli: "Věru tě vyženeme,
Šu´ajbe, i ty, kdož s tebou uvěřili, z města
našeho - anebo se navrátíš k
náboženství našemu!" I řekl: "I
když se nám hnusí?
(89) Provinili bychom se proti Bohu
lží, kdybychom se vrátili k vašemu
náboženství poté, co nás Bůh od něho
spasil. A nelze se nám k Němu navrátit, leda bude-li
Bůh, Pán náš, chtít. A Pán
náš objímá věci všechny ve
vědění Svém a my na Boha spoléháme. Pane
náš, rozhodni mezi námi a lidem naším podle
pravdy, vždyť Tys nejlepším z
rozhodčích!"
(90) I řekli velmoži, ti,
kdož z lidu jeho byli nevěřící:
"Jestliže budete následovat Šu´ajba, věru budete
mezi těmi, kdož ztrátu utrpí!"
(91) A postihlo je
zemětřesení a nazítří zrána
leželi v domech svých tvářemi k zemi
(92) právě ti, kdož
Šu´ajba za lháře prohlašovali; a zmizeli, jako by ani
nikdy nebyli žili - ti, kdož za lháře jej
prohlašovali, ti ztrátu utrpěli.
(93) I odvrátil se od nich a
řekl: "Lide můj, vyřídil jsem vám věru
poselství Pána svého a udělil jsem vám dobrou radu -
však proč lkát bych měl nad lidem nevěřícím?"
(94) A neposlali jsme nikdy do
žádného města proroka, aniž bychom předtím byli
postihli obyvatele jeho neštěstím a bídou,
doufajíce, že snad stanou se pokornými.
(95) Pak jsme jim zaměnili zlé
dobrým, takže zapomněli a řekli: "Otcové naši
také byli postiženi střídavě neštěstím a
štěstím." A uchvátili jsme je znenadání,
aniž o tom měli tušení.
(96) Kdyby byli obyvatelé měst
těchto uvěřili a bohabojní byli, byli bychom pro ně
zajisté požehnání nebes i země otevřeli. Ale oni
to vše za lež prohlašovali a potrestali jsme je za to, co si
vysloužili.
(97) Jsou si obyvatelé těchto měst
jisti tím, že na ně nedopadne přísnost Naše
během doby noční, když do spánku jsou
pohrouženi?
(98) Jsou si obyvatelé těchto
měst jisti tím, že na ně nedopadne přísnost
Naše během dne jasného, když zábavám se
oddávají?
(99) A jsou si jisti před lstí
Boží? Nikdo si není před lstí Boží
jist, leda lid, jenž ztrátě své jde vstříc!
(100) Což nebylo ukázáno
těm, kdož zdědili zemi po jejich obyvatelích
dřívějších, že kdybychom chtěli,
postihli bychom je za hříchy jejich? Však zapečetili jsme
srdce jejich, takže nic neslyší.
(101) A vyprávíme ti
příběhy těchto měst: přicházeli k nim
poslové jejich s jasnými důkazy, avšak oni nebyli sto
uvěřit tomu, co dříve za lež prohlásili. A
takto Bůh zapečeťuje srdce nevěřících.
(102) A u většiny z nich jsme
neshledali, že dodržují úmluvu, nýbrž
shledali jsme, že většina z nich jsou hanebníci.
(103) A po těchto prorocích jsme
posléze vyslali Mojžíše se znameními Našimi k
Faraónovi a velmožům jeho, avšak oni byli vůči
nim nespravedliví - pohleď, jaký byl konec těch,
kdož pohoršení šířili!
(104) I pravil Mojžíš:
"Faraóne, já věru jsem poslem Pána lidstva
veškerého
(105) a je spravedlivé; abych o Bohu jen
pravdu hovořil. Přišel jsem k vám s důkazem
jasným od Pána vašeho, nech tedy odejít se mnou
dítka Izraele!"
(106) Faraón řekl: ",Jestliže
jsi se znamením přišel, pak je předveď,
patříš-li mezi pravdomluvné!"
(107) I hodil Mojžíš
hůl svou na zem - a hle, stala se hadem zjevným.
(108) Potom vyňal ruku svou - a hle,
zdála se bílá
přihlížejícím.
(109) I řekli velmožové z lidu
Faraónova: "Vskutku člověk tento je kouzelníkem
učeným,
(110) který vás chce vyhnat ze
země vaší, co tedy nařídíte?"
(111) I řekli: "Odkaž je na
později, jeho i bratra jeho, a pošli do měst
shromažďovatele,
(112) aby ti přivedli všechny
kouzelníky učené!"
(113) I přišli kouzelníci k
Faraónovi a řekli: "Zajisté že dostane se nám
odměny, jestliže budeme vítězi."
(114) Odpověděl: "Ano, a
stanete se potom těmi, kdož jsou mi
přiblíženi."
(115) Řekli:
"Mojžíši, chceš hodit hůl nejdříve
ty, či máme my házet jako první?"
(116) Odpověděl:
"Házejte vy!" A když hodili, očarovali zraky
lidí a naplnili je hrůzou a předvedli kouzlo mocné.
(117) A vnukli jsme
Mojžíšovi: "Hoď svou hůl!" a hle, ona
pohltila vše, co oni vykouzlili.
(118) A vyjevila se pravda a ukázalo
se nicotným vše, co oni dělali.
(119) A byli tam přemoženi a
odvrátili se poníženi.
(120) A vrhli se kouzelníci na zem,
na tvář padajíce
(121) a prohlásili:
"Uvěřili jsme v Pána lidstva veškerého,
(122) Pána Mojžíšova
a Árónova!"
(123) I zvolal Faraón: "Jak to,
že jste v Něj uvěřili, dříve než jsem
vám to dovolil? Věru toto je lest, kterou jste si v tomto
městě vymyslili, abyste z něho obyvatele jeho vyhnali, však
záhy poznáte!
(124) Dám vám useknout
vaše pravé ruce a vaše levé nohy a potom vás všechny
nechám ukřižovat!"
(125) Odpověděli: ;,My věru k
Pánu svému se obrátíme,
(126) vždyť ty se nám
mstíš jen za to, že uvěřili jsme ve znamení
Pána svého, když nám byla předvedena. Pane
náš, propůjči nám trpělivost a dej nám
zemřít jako těm, kdož do vůle Tvé jsou
odevzdáni!"
(127) I řekli velmoži z lidu
Faraónova: "Zdaž necháš Mojžíše a
lid jeho, aby šířili na zemi pohoršení a aby
opustili tebe i božstva tvá?" Odpověděl:
"Pobijeme syny jejich a ponecháme naživu jen ženy jejich
a přemůžeme je vítězně!"
(128) I pravil Mojžíš lidu
svému: "Proste Boha o pomoc a buďte trpěliví,
vždyť země Bohu náleží a On v
dědictví ji dává tomu, komu chce ze
služebníků Svých. A šťastný konec
náleží bohabojným!"
(129) Odpověděli: "Byli jsme
utištěni předtím, než jsi k nám
přišel, i po tom, cos k nám přišel." Řekl:
"Možná že Pán váš zahubí
nepřátele vaše a učiní vás nástupci
jejich na zemi, aby viděl, jak si budete počínat."
(130) A již dříve jsme
postihli rod Faraónův léty sucha a nedostatku plodin - snad se
vzpamatují!
(131) Když však k nim
přišlo dobré, tu říkali: "Toto nám
patří!" A když je postihlo zlé, tu připisovali to
osudnému vlivu Mojžíšovu a těch, kdož s ním
byli. Osud jejich však v rukou Božích byl, leč
většina z nich to nevěděla.
(132) I řekli: "I kdybys
nám předvedl jakékoliv znamení, abys nás jím
očaroval,nikdy ti neuvěříme!"
(133) A seslali jsme na ně
zátopu, kobylky, vši, žáby i krev jako znamení
srozumitelná, ale oni v pýše své setrvali a lidem
provinilým se stali.
(134) A kdykoliv je postihly tyto
rány, říkali: "Mojžíši, pros za
nás Pána svého podle úmluvy Jeho s tebou! Jestliže
nás vskutku zbavíš těchto ran, věru ti
uvěříme a věru s tebou odešleme dítka
Izraele!"
(135) Avšak když jsme od nich
vzdálili tyto rány až do lhůty, jíž
měli dosíci, hle, oni porušili slovo své.
(136) A pomstili jsme se jim a utopili jsme
je v moři, neboť oni znamení Naše za lživá
pokládali a lhostejní vůči nim byli.
(137) A dali jsme lidu, který
utiskovali, v dědictví východní i
západní části země, jíž jsme
požehnali. A tak se splnilo překrásné slovo Pána tvého
vůči dítkám Izraele, neboť věru
trpěliví byli. A zničili jsme dílo Faraóna a
lidu jeho i vše, co zbudovali.
(138) A převedli jsme přes
moře dítka Izraele; i přišli k lidem, kteří
horlivě uctívali modly své. I řekli:
"Mojžíši, udělej nám božstvo podobné božstvům,
která mají tito!" Odpověděl: "Vy věru
jste lidé pošetilí!
(139) To, v čem tihle jsou, je ke
zkáze odsouzeno a nicotným se stane vše, co
dělali."
(140) A pravil dále: "Zdaž
mám pro vás hledat nějaké božstvo jiné, než je
Bůh, který vám dal přednost před lidstvem
veškerým?"
(141) A věru jsme vás
zachránili před rodem Faraónovým, který
vám působil kruté mučení, syny vaše zabíjel
a jen ženy vaše naživu nechával. A v tom zajisté byla
zkouška velká od Pána vašeho.
(142) A uzavřeli jsme úmluvu s
Mojžíšem během třiceti nocí, k nimž jsme
přidali dalších deset, takže doba setkání s
Pánem jeho trvala čtyřicet nocí. A řekl
předtím Mojžíš bratru svému Árónovi:
"Zastupuj mne u lidu mého, dbej o nápravu a nenásleduj cestu
těch, kdož šíří pohoršení!"
(143) A když přišel
Mojžíš na schůzku Námi stanovenou a když s
ním promluvil Pán jeho, zvolal:;,Pane můj, ukaž se mi,
abych Tě mohl spatřit!" I odpověděl: "Nikdy Mne
nespatříš, ale pohleď k této hoře: jestliže
zůstane nehybná na místě svém, tedy Mne
uvidíš!" A když pak se Pán jeho zjevil
nahoře, obrátil ji v prach a Mojžíš klesl jak
bleskem zasažen. A když se vzpamatoval, zvolal: "Sláva
Tobě, kajícně jsem se k Tobě obrátil a nyní
jsem první z věřících!"
(144) I pravil Pán:
"Mojžíši, vyvolil jsem tě pro Své poselství i
pro slovo Své mezi lidmi všemi. Vezmi to, co ti dávám, a
buď jedním z vděčných!"
(145) A napsali jsme pro něj na desky
připomenutí o věcech všech i srozumitelný
výklad všeho toho a řekli jsme: "Přidržuj se
jich pevně a poruč lidu svému, aby si vzal z nich to nejlepší,
jinak ukáži vám příbytek lidí
hanebných!
(146) Od znamení Svých
odvrátím ty, kdož na zemi neprávem pyšně si
vykračují. Spatří-li jakékoliv znamení,
neuvěří v ně, a spatří-li cestu správně
vedoucí, nedají se po ní; však jestliže
spatří cestu bludnou, půjdou po ní! A to za to, že
znamení Naše za lživá pokládali a lhostejni k
nim byli.
(147) Marné jsou skutky těch, kdož
prohlašovali znamení Naše i setkání ve
světě budoucím za lež! Zdaž dostane se jim
odměny za něco jiného než za to, co konali?"
(148) Po odchodu
Mojžíšově pak lid jeho si vyrobil z ozdob svých
tele, jehož tělo vydávalo bučení. Cožpak
neviděli, že ono k nim nemluví ani je po správné
cestě nevede? A učinili je modlou svou a stali se tak
nespravedlivými.
(149) A když si tak vlastníma
rukama zasadili ránu a spatřili, že zbloudili, zvolali:
"Věru, jestliže se Pán náš nad námi
nesmiluje a neodpustí nám, budeme patřit k těm,
kdož ztrátu utrpěli!"
(150) Když se pak
Mojžíš vrátil k lidu svému, rozhněván i
zarmoucen, zvolal: "Jak hnusné je to, co jste provedli, když jsem
odešel! Což chcete uspíšit příchod rozkazu
Pána svého?" A mrštil deskami o zem, a chytil hlavu bratra
svého, přitáhl jej k sobě. I zvolal Árón:
"Synu mé matky! Lidé mne utlačovali a div mne nezabili.
Nečiň mi nic, nad čím by se radovali
nepřátelé moji, a nesměšuj mne s lidem
nespravedlivým!"
(151) I řekl Mojžíš:
"Pane můj, odpusť mně i bratru mému a uveď nás
do milosrdenství Svého - vždyť Tys
nejslitovnější ze slitovníků!"
(152) Ti, kdož si tele modlou
učinili, budou postiženi hněvem Pána svého i
ponížením v životě pozemském! A takto
odměňujeme ty, kdož lži si vymýšlejí.
(153) Ti pak, kdož špatné
činy konali, potom se však kajícně obrátili a
uvěřili - věru Pán tvůj je pak
odpouštějící, slitovný.
(154) A když se uklidnil hněv
Mojžíšův, uchopil znovu desky a v textu jejich bylo
správné vedení i milosrdenství pro ty, kdož
Pána svého se obávají.
(155) A vybral Mojžíš mezi
lidem svým sedmdesát mužů pro schůzku Námi
stanovenou. A když je postihlo zemětřesení, zvolal:
"Pane můj, kdybys byl chtěl, byl bys je zahubil již
dříve a mne s nimi. Hodláš nás zahubit
kvůli tomu, co učinili hlupáci mezi námi?
Vždyť je to jen Tvé pokušení, jímž
dáváš zbloudit, komu chceš, a jímž také
vedeš toho, koho chceš! Tys ochráncem naším,
odpusť nám a slituj se nad námi, vždyť Tys
nejlepší z odpouštějících!
(156) A zapiš pro nás na tomto i
na onom světě jen dobré, vždyť my jsme židovské
víry kvůli Tobě!" I odpověděl Pán:
"Trest Můj postihne toho, koho Já chci, ale milosrdenství
Mé objímá všechny věci; Já zapíši
dobré těm, kdož bohabojní jsou a dávají
almužnu, a těm, kdož uvěřili ve znamení
Naše,
(157) a těm, kdož
následují posla, proroka neučeného, jehož naleznou
oznámeného jim v Tóře a Evangeliu a který jim
přikazuje vhodné a zakazuje zavrženíhodné, který jim
dovoluje pokrmy výtečné a zakazuje jim škodlivé a
snímá z nich tíživé povinnosti a pouta, jež je
tíží. A věru ti, kdož v něj
uvěří a podpoří jej a budou následovat
světlo, jež bylo s ním sesláno, ti budou
blažení!"
(158) Rci: "Lidé, já věru
jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho,
jemuž náleží království na
nebesích i na zemi. Není božstva kromě Něho a On
je ten, jenž život i smrt dává. Věřte tedy v
Boha a posla Jeho, proroka neučeného,jenž věří v
Boha a Jeho slova, a následujte jej - snad se octnete na cestě
správné!"
(159) A mezi lidem
Mojžíšovým jest obec, jež pravdou se
řídí a podle ní spravedlivě jedná.
(160) A rozdělili jsme je na
dvanáct kmenů - obcí. A vnukli jsme
Mojžíšovi, když lid jeho jej žádal o
napojení: "Udeř holí do skály!" A vytrysklo
ze skály dvanáct pramenů a všichni lidé
věděli, kde mají pít. A zastínili jsme je
mračnem a seslali jsme z něho manu a křepelky. "Jezte z
pokrmů výtečných, jež jsme vám
uštědřili!" Ale oni neukřivdili nám,
nýbrž ukřivdili jen sami sobě!
(161) A hle, bylo jim řečeno:
"Obývejte toto město a jezte z plodů jeho, kdekoliv
chcete, a říkejte: ,Odpuštění!? a vstupujte do
brány sklánějíce se! Tehdy vám odpustíme
vaše hříchy a rozmnožíme těm, kdož dobré
konají."
(162) A zaměnili ti z nich, kdož
nespravedliví byli, slovem jiným to, které bylo jim
řečeno, a seslali jsme na ně trest z nebe za to, že byli
nespravedliví.
(163) A zeptej se jich na město,
jež poblíže moře položeno bylo, a jak to bylo,
když znesvěcovali obyvatelé jeho den sobotní!
Přicházely k nim ryby v den jejich soboty a vyplouvaly nahoru,
zatímco v den, kdy sobotu nesvětili, k nim
nepřicházely. A takto jsme je v pokušení
uváděli za to, že byli nespravedliví.
(164) A hle, řekla jedna skupina z
nich: "Proč napomínáte lid, který Bůh
beztak zahubí anebo jej potrestá trestem krutým?"
Odpověděli: "Abychom měli omluvu před Pánem
svým, a doufajíce, že snad se stanou
bohabojnými!"
(165) Když pak zapomněli to, co
jim bylo připomenuto, zachránili jsme ty, kdož
zabraňovali zlému, a uložili jsme těm, kdož nespravedliví
byli, trest krutý za to, že hříšníky byli.
(166) A když přestoupili to, co
jim bylo přikázáno, pravili jsme jim: "Buďte
opicemi odpornými!"
(167) A prohlásil tehdy Pán
tvůj, že proti nim vyšle ty, kdož utiskovat je budou mukami
nejhoršími až do dne zmrtvýchvstání. A
Pán tvůj je věru rychlý v trestání a
věru On je i odpouštějící, slitovný.
(168) A rozdělili jsme je po zemi jako
národy; někteří z nich jsou bezúhonní,
zatímco jiní z nich nejsou takoví. A vystavili jsme je
zkouškám dobrým i zlým doufajíce, že snad
se obrátí!
(169) A přišli po nich
nástupci, kteří zdědili Písmo, avšak
chápou se toho, co nabízí jim tento svět, a
říkají: "Bude nám odpuštěno!" A
když je jim nabízeno ještě více tomu podobného,
berou si to. Což však jimi nebyla přijata úmluva
Písma, že budou o Bohu jen pravdu hovořit? A přitom
studovali to, co v Písmu je obsaženo! Však
příbytek poslední bude lepší pro ty, kdož
jsou bohabojní - což to vůbec nepochopí? -
(170) a pro ty, kdož Písma se
přidržují a modlitby dodržují; a My
nedopustíme, aby ztratila se odměna těch, kdož o
nápravu usilují.
(171) A hle, když otřesem zvedli
jsme nad nimi horu Sinaj, podobnou střeše stinné, domnívali
se, že na ně spadne. I řekli jsme: "Přidržujte se
pevně toho, co jsme vám dali, a pomněte toho, co je tam obsaženo
- snad budete bohabojní."
(172) A hle, Pán tvůj vzal
potomstvo všechno ze synů Adamových, jež vzešlo z
ledví jejich, a dal jim svědčit o nich samých a
řekl: "Což nejsem Já Pánem vaším?"
I odpověděli: "Ano, dosvědčujeme to!" A to proto,
abyste neřekli v den zmrtvýchvstání, že jsme k
tomu byli lhostejní,
(173) či abyste neřekli:
"Otcové naši věru již před námi k Bohu
přidružovali a my jsme jen potomky jejich
pozdějšími. Což nás chceš zahubit za to, co
dělali ti, kdož nicotného se přidržovali?"
(174) A takto My srozumitelně
vykládáme znamení Svá - snad se oni
obrátí ?
(175) Vyprávěj jim zvěst o
tom, jemuž jsme znamení Svá dali a jenž se pak od nich
odvrátil. A satan jej učinil následovníkem
Svým a stal se tak jedním ze zbloudilých.
(176) Kdybychom byli chtěli, byli
bychom jej pozdvihli znamením naším, avšak on
přikláněl se k zemi a šel za svými
vášněmi a podobal se psu: když
přiblížíš se k němu, vyplazuje jazyk, a
když necháš ho na pokoji, také vyplazuje jazyk. A podobně
je tomu s lidmi, kteří znamení Naše za lež
prohlašují. Vyprávěj jim tedy tyto
příběhy, snad o tom budou přemýšlet.
(177) Jak hnusný je obraz
lidí, kteří znamení Naše za lež
prohlásili - sami sobě tím ukřivdili.
(178) Ten, jehož Bůh vede, je
dobře veden, avšak ti, které nechává bloudit, ti
ztrátu utrpěli.
(179) A stvořili jsme věru pro
peklo množství džinů i lidí, kteří
mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči,
jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic
neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě
zbloudilejší - a to jsou ti, kdož jsou lhostejní!
(180) Bohu náleží jména
nejkrásnější; vzývejte Jej tedy jimi a nechte
být ty, kdož jména Jeho překrucují - ti budou
odměněni za to, co činili.
(181) Mezi těmi, které jsme
stvořili, je národ jeden, jenž správnou cestou podle
pravdy je veden a podle ní spravedlivě jedná.
(182) Ty, kteří znamení
Naše za lživá prohlašují, ty
přilákáme postupně do záhuby, aniž o tom
budou mít tušení.
(183) Já jim však odklad
dám, vždyť lest Má je spolehlivá.
(184) Což vskutku nepomyslí,
že druh jejich není vůbec džiny posedlý,
nýbrž že je pouze varovatelem zjevným?
(185) Což neuvažovali o
království nebes a země a o tom, co Bůh stvořil z
věcí, a o tom, že lhůta jejich se již
možná přiblížila? Jakému příběhu
tedy ještě po tomto Koránu uvěří?
(186) Komu Bůh dá zbloudit, ten
nenalezne vůdce žádného a On zanechá je v svévoli
jejich slepě tápat.
(187) Budou se tě dotazovat na Hodinu a
na příchod její. Rci: "Vědomost o tom je pouze u
Pána mého a jedině On odkryje ji v čas její.
Těžká je na nebesích a na zemi a přijde k
vám leč znenadání." A budou se tě
dotazovat, jako bys byl o ní zpraven. Rci: "Jedině u Boha je o
ní vědění, avšak většina lidí to
neví."
(188) Rci: "Nemohu si sám ani
prospět, ani uškodit, leda bude-li Bůh chtít. Kdybych
znal nepoznatelné, mohl bych věru rozmnožit dobro své a nedotklo by
se mne zlo žádné; já však jsem pouze varovatelem a
zvěstovatelem pro lid, jenž věří."
(189) A On je ten, jenž vás
stvořil z bytosti jediné a z ní utvořil i manželku
její, aby přebývala u ní. A když u ní
pobyl, otěhotněla nejdříve lehkým
těhotenstvím a snadno s ním chodila; když pak se
cítila těžkou, oba volali k Bohu, Pánu jich obou:
"Dáš-li nám syna bezúhonného, vskutku budeme
patřit mezi vděčné!"
(190) Avšak když jim daroval syna
bezúhonného, oni Mu božstva přidružená přidali
za to, co jim daroval. Bůh však daleko je
vznešenější než to, co k Němu je
přidružováno.
(191) Což k Němu budou
přidružovat to, co vůbec nic nestvořilo, ale samo bylo
stvořeno,
(192) a není schopno jim nikterak
pomoci a nemůže pomoci ani sobě?
(193) Jestliže je vyzvete ke
správné cestě, nebudou vás následovat; a jest pro
vás lhostejné, zda je k tomu vyzýváte, či zda
mlčíte.
(194) Věru ti, které
vzýváte vedle Boha, jsou služebníky stejnými
jako vy. Vzývejte si je tedy a nechť vám odpoví,
jste-li pravdomluvní!
(195) Mají snad nohy, na nichž
kráčí, či mají snad ruce, jimiž
bojují, anebo oči, jimiž se dívají, či
uši, jimiž naslouchají? Rci: "Jen si vzývejte ty,
jež k Bohu přidružujete, a pak strojte proti mně
úklady a nenechte mne dlouho čekat!
(196) Vždyť přítelem
mým je věru Bůh, jenž Písmo seslal - a On
bezúhonných je přítelem,
(197) zatímco ti, které vedle
Něho vzýváte, nejsou schopni pomoci ani vám, ani
sobě samým."
(198) A když je
vyzýváš k cestě správné, tu neslyší.
Myslel bys, že se na tebe dívají, avšak oni
nevidí.
(199) Buď shovívavý,
přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým!
(200) A kdykoliv tě bude znepokojovat
návod satanův, hledej útočiště u Boha,
vždyť On slyšící je i vševědoucí.
(201) Když těch, kdož
bohabojní jsou, se dotkne přelud satanův, tu připomenou
si Boha, a hle, jsou opět jasně vidoucí,
(202) zatímco bratři jejich jim
prodlužují jejich přebývání v
bloudění a pak nejsou schopni se z něho dostat.
(203) Když k nim nepřijdeš s
nějakým znamením, tu volají: "Proč sis
ještě nějaké nevybral?" Odpověz: "Já
následuji jedině to, co bylo mi Pánem mým vnuknuto.
Toto jsou zřetelné důkazy od Pána vašeho, správné
vedení i milosrdenství pro lidi, kteří věří."
(204) A když je
přednášen Korán, naslouchejte mu a zmlkněte, snad
se vám dostane smilování.
(205) A vzpomínej na Pána
svého v duši své pokorně a bázlivě a polohlasitě za
jitra i za večera a nebuď jedním z těch, kdož jsou
lhostejní.
(206) Vždyť i ti, kdož
blízko jsou u Pána tvého, se necítí povzneseni nad
to, aby Jej uctívali a slavili a před ním na
tváře své padali.