An-Naazi'aat
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Při silou
vytrhujících,
(2) při čile prohánějících,
(3) při plavně se
nesoucích,
(4) při usilovně se
předbíhajících,
(5) při rozkazy
uspořádávajících!
(6) V den, kdy rozezní se
znějící
(7) a přijde po ní
následující,
(8) v ten den se všechna srdce
rozbuší
(9) a zraky jejich se hanbou
zkruší!
(10) Říkají:
"Což vskutku budeme vráceni v stav původní,
(11) až staneme se kostmi
zpráchnivělými?"
(12) A připojí: "To
věru návrat byl by záhubný!"
(13) A ozve se jen zvuk jediný,
(14) a hle, octnou se bdící
na zemi!
(15) Zdaž donesla se ti o
Mojžíšovi zpráva,
(16) když Pán jeho naň
zavolal v údolí posvátném Tuwá:
(17) "K Faraónovi se vydej, neb
on věru zpupným se projevil,
(18) a rci mu: "Což se
nepatří, aby ses očistil
(19) a já abych tě dovedl k
Pánu tvému a ty se Ho bál?"
(20) A znamení
největší mu ukázal,
(21) však ten za lež je
prohlásil a neposlušný byl,
(22) pak zády se otočil a
pryč pospíšil
(23) a lidi své si shromáždil a
pak prohlásil:
(24) "Já vaším
pánem jsem nejvyšším!"
(25) A učinil jej Bůh na onom i
tomto světě trestem varovným,
(26) a pro toho, kdo naplněn je
bázní, to věru bude poučením!
(27) Jste
obtížnější pro stvoření vy, anebo
nebe? On je vystavěl,
(28) v klenbu je vyzvedl a vhodně
vyrovnal,
(29) temnotou noc jeho zahalil a jasu
dennímu z něho vzejít dal
(30) a zemi posléze rozprostřel,
(31) a aby voda i pastviny na ní
vzešly, způsobil
(32) a také hory tam zakotvil,
(33) aby užitek v tom pro vás i
vaše stáda byl.
(34) A až nadejde ten převrat
nesmírný
(35) v den, kdy člověk si
vzpomene na všechno své snažení,
(36) tehdy předvedeno bude peklo tomu,
kdo uvidí.
(37) Ti, kdož vzpurní byli
(38) a život pozemský si
oblíbili,
(39) těm věru peklo za
útulek připravili.
(40) Však ten, jenž
postavení Pána svého se bál a duši svou před
vášní spasil,
(41) ten věru v zahradě rajské
svůj bude mít azyl.
(42) Budou se tě na Hodinu, a kdy
má nastat, ptát;
(43) proč ty máš se
vlastně o ní zmiňovat?
(44) Vždyť Pánu tvému
patří lhůta její konečná!
(45) Ty jen varovatelem jsi toho, jenž
obavu z ní má.
(46) A v den, kdy spatří ji,
bude se jim zdát, jako by v hrobech svých víc než
večer či jitro nestrávili.