An-Naazi'aat

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Při silou vytrhujících,

(2) při čile prohánějících,

(3) při plavně se nesoucích,

(4) při usilovně se předbíhajících,

(5) při rozkazy uspořádávajících!

(6) V den, kdy rozezní se znějící

(7) a přijde po ní následující,

(8) v ten den se všechna srdce rozbuší

(9) a zraky jejich se hanbou zkruší!

(10) Říkají: "Což vskutku budeme vráceni v stav původní,

(11) až staneme se kostmi zpráchnivělými?"

(12) A připojí: "To věru návrat byl by záhubný!"

(13) A ozve se jen zvuk jediný,

(14) a hle, octnou se bdící na zemi!

(15) Zdaž donesla se ti o Mojžíšovi zpráva,

(16) když Pán jeho naň zavolal v údolí posvátném Tuwá:

(17) "K Faraónovi se vydej, neb on věru zpupným se projevil,

(18) a rci mu: "Což se nepatří, aby ses očistil

(19) a já abych tě dovedl k Pánu tvému a ty se Ho bál?"

(20) A znamení největší mu ukázal,

(21) však ten za lež je prohlásil a neposlušný byl,

(22) pak zády se otočil a pryč pospíšil

(23) a lidi své si shromáždil a pak prohlásil:

(24) "Já vaším pánem jsem nejvyšším!"

(25) A učinil jej Bůh na onom i tomto světě trestem varovným,

(26) a pro toho, kdo naplněn je bázní, to věru bude poučením!

(27) Jste obtížnější pro stvoření vy, anebo nebe? On je vystavěl,

(28) v klenbu je vyzvedl a vhodně vyrovnal,

(29) temnotou noc jeho zahalil a jasu dennímu z něho vzejít dal

(30) a zemi posléze rozprostřel,

(31) a aby voda i pastviny na ní vzešly, způsobil

(32) a také hory tam zakotvil,

(33) aby užitek v tom pro vás i vaše stáda byl.

(34) A až nadejde ten převrat nesmírný

(35) v den, kdy člověk si vzpomene na všechno své snažení,

(36) tehdy předvedeno bude peklo tomu, kdo uvidí.

(37) Ti, kdož vzpurní byli

(38) a život pozemský si oblíbili,

(39) těm věru peklo za útulek připravili.

(40) Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil,

(41) ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.

(42) Budou se tě na Hodinu, a kdy má nastat, ptát;

(43) proč ty máš se vlastně o ní zmiňovat?

(44) Vždyť Pánu tvému patří lhůta její konečná!

(45) Ty jen varovatelem jsi toho, jenž obavu z ní má.

(46) A v den, kdy spatří ji, bude se jim zdát, jako by v hrobech svých víc než večer či jitro nestrávili.