Abasa

Makkan

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

(1) Zakabonil se a odvrátil,

(2) že slepec se na něho obrátil.

(3) Co můžeš vědět? Snad on chtěl se očistit

(4) či připomenutí vyslechnout, a prospěšné mu to mohlo být.

(5) Však pokud o boháče jde,

(6) o něho ty se zajímáš,

(7) a že neočišťuje se, nic nedbáš!

(8) O toho však, kdo spěchá k tobě pln snahy

(9) a jat z Boha obavami,

(10) o toho ty zájem nemáš!

(11) Tak ne! Vždyť toto je připomenutí

(12) a kdokoliv chce, nechť na ně si vzpomene

(13) psané na svitcích úctyhodných,

(14) povznesených a očištěných,

(15) rukama písařů

(16) vznešených, neposkvrněných.

(17) Nechť zhyne ten člověk! Ach, jak je nevděčný!

(18) Z čeho jej Pán jeho stvořil?

(19) Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil

(20) a pak cestu mu ulehčil,

(21) potom zemřít jej nechá a do hrobu ho vložit dá

(22) a posléze, až zachce se mu, z mrtvých vstát mu dá.

(23) Však pozor! Člověk ještě nesplnil, co Pán jeho mu poručil!

(24) Nechť člověk pohlédne na svou potravu

(25) a na to, jak spustili jsme vody záplavu

(26) a jak v zemi jsme dali puknout trhlinám

(27) a z nich vyrůst obilovinám,

(28) vinné révě a travinám,

(29) olivovníku a datlovým palmám,

(30) hustým zahradám,

(31) ovoci i pastvinám

(32) v užitek vašim stádům i vám.

(33) A až nastane třesk ohlušující,

(34) v ten den prchne člověk od bratra svého,

(35) matky své i otce svého,

(36) družky své i synů svých,

(37) neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen.

(38) V ten den budou tváře zjasněné,

(39) rozesmáté a veselé,

(40) v ten den budou i tváře jak prach šedivé

(41) a chmurou pokryté

(42) - to věru budou nevěřící, ti hříšníci!