Abasa
Makkan
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.
(1) Zakabonil se a odvrátil,
(2) že slepec se na něho
obrátil.
(3) Co můžeš
vědět? Snad on chtěl se očistit
(4) či připomenutí
vyslechnout, a prospěšné mu to mohlo být.
(5) Však pokud o boháče
jde,
(6) o něho ty se
zajímáš,
(7) a že neočišťuje
se, nic nedbáš!
(8) O toho však, kdo
spěchá k tobě pln snahy
(9) a jat z Boha obavami,
(10) o toho ty zájem
nemáš!
(11) Tak ne! Vždyť toto je
připomenutí
(12) a kdokoliv chce, nechť na ně
si vzpomene
(13) psané na svitcích
úctyhodných,
(14) povznesených a
očištěných,
(15) rukama písařů
(16) vznešených,
neposkvrněných.
(17) Nechť zhyne ten člověk!
Ach, jak je nevděčný!
(18) Z čeho jej Pán jeho
stvořil?
(19) Z kapky semene jej stvořil a osud
jeho určil
(20) a pak cestu mu ulehčil,
(21) potom zemřít jej
nechá a do hrobu ho vložit dá
(22) a posléze, až zachce se mu, z
mrtvých vstát mu dá.
(23) Však pozor! Člověk
ještě nesplnil, co Pán jeho mu poručil!
(24) Nechť člověk pohlédne
na svou potravu
(25) a na to, jak spustili jsme vody
záplavu
(26) a jak v zemi jsme dali puknout trhlinám
(27) a z nich vyrůst
obilovinám,
(28) vinné révě a travinám,
(29) olivovníku a datlovým
palmám,
(30) hustým zahradám,
(31) ovoci i pastvinám
(32) v užitek vašim
stádům i vám.
(33) A až nastane třesk
ohlušující,
(34) v ten den prchne člověk od
bratra svého,
(35) matky své i otce svého,
(36) družky své i synů
svých,
(37) neboť každý
člověk v ten den bude mít práci sám se sebou
jen.
(38) V ten den budou tváře
zjasněné,
(39) rozesmáté a veselé,
(40) v ten den budou i tváře
jak prach šedivé
(41) a chmurou pokryté
(42) - to věru budou
nevěřící, ti hříšníci!